generálmajor v. v. Ján Bačkovský

* 1919  †︎ 2006

  • „Do Buzuluku jsem se dostal 14. února 1942. Tam už byla strava lepší, ale zase tam byla… Z poddůstojníků byli nadělaní rotmistři a rotní a to byla ‚švarga‘… Zaprvé byli pijáci, rádi si někteří vypili a řvali na nás jak paviáni. Ráno druhý den jsem na sebe ještě ani neuměl navléknout tu anglickou uniformu, tak ráno jsem si ji oblékl a utíkal na rozcvičku. Byl tam nějaký Tachecí a ten se na mě podíval a povídá: ,Vojáku, já z tebe vojáka udělám! Jmenuji se Tachecí.‘“

  • „Prapor měl tři pěší roty, a po boji jsme taktak dali dohromady dvě. A potom začala ta táhlá operace. Druhý den zahájení operace jsme byli přesunuti na pravou stranu a náhodou se našemu a druhému praporu podařilo postoupit možná osm kilometrů na jih a tak jsme dobyli kótu 534. Výšku, kopec s kótou 534. Před námi byla Iwla a Dukla, dvě vesnice. Tím jsme dostali pod kontrolu poslední silnici, která šla v Karpatech ze západu na východ, což Němci těžce nesli. A o kótu 534 se rozpoutaly nesmírné boje. Bojovalo se tam na kótě 534 týden.“

  • „Kdybych byl tušil, co se stane, tak bych tam nikdy nešel. To vám dnes povím upřímně. Přešel jsem na sovětskou stranu – byla to taková maličká vesnička – mokrý, protože jsem přeplaval San – ta vesnice byla u Sanu. Ještě jsem tam ztratil zimník, čili jsem zůstal bez zimního kabátu. Ti lidé mě vysvlékli a posadili, všecko vysušili, posadili mě na vesnickou pec a tam jsem se vyspal. Takový černý chleba, jaký mi tam dali, jsem nikdy v životě neviděl. Ale byli velice srdeční… [Chleba] byl z ječmenu – je tam kopcovitý kraj, rodí se ječmen –, tak chleba byl z ječmenu. Velice dobří lidé. Poděkoval jsem jim a šel jsem se přihlásit Sovětům, že jsem k nim přešel. A oni mě hned zajistili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 10.02.2004

    (audio)
    délka: 03:27:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Řekli mi – když jsi byl v komunistické straně, tak jsi měl zůstat doma

Ján Bačkovský v době po válce jako důstojník armády, nedatováno
Ján Bačkovský v době po válce jako důstojník armády, nedatováno
zdroj: archiv Alexandera Bačkovského

Ján Bačkovský se narodil 24. října 1919 na východním Slovensku, v obci Štefurov. Jeho matka Anna, rozená Hadzimová, se narodila v USA. Otec Peter byl rusínského původu a živil se jako malozemědělec. Ján vyrůstal spolu s dalšími čtyřmi sourozenci ve skromných poměrech. Studia na řeckokatolickém učitelském ústavu v Prešově nedokončil. Po změně politických poměrů na Slovensku se ve třetím ročníku rozhodl 30. listopadu 1939 odejít do Sovětského svazu (dříve Polska, tehdy pod sovětskou okupací). Zde byl za nelegální přechod hranic odsouzen k pěti letům v pracovním táboře Gulagu. Až do ledna 1942 tak pracoval v Uchtižemlagu nedaleko Uchty (republika Komi). Po propuštění na amnestii se 14. února 1942 připojil v Buzuluku k vznikající samostatné československé jednotce v SSSR. S ní postupně prošel bojem o Sokolovo, Kyjev, Bílou Cerekev až na Duklu. Působil u protitankových pušek v hodnostech od vojína až po podporučíka. V bojích utrpěl dvakrát zranění. Po zotavení ze zranění z Dukly se přesunul k odvodní jednotce a organizoval mobilizaci. Po válce studoval na Vojenské akademii generálního štábu ve Varšavě. Z politických důvodů ale nemohl po dvou letech ve studiu pokračovat. Působil na generálním štábu v Praze a později ve vedení katedry vojenských disciplín na Vojenské lékařské fakultě v Hradci Králové. Roku 1955 se oženil s Marinou, rozenou Krobovou. Narodili se jim synové Alexander a Jan. Po šesti letech se rozešli. Pro svůj nesouhlas s invazí vedenou Sovětským svazem byl roku 1969 odvolán z funkce velitele divize. Jako straník (do KSČ vstoupil 1. února 1938, v osmnácti letech) neprošel v roce 1971 prověrkami – ze strany byl vyloučen a roku 1974 následovalo propuštění z armády. Až do sametové revoluce zastával dělnické pozice a žil pod dohledem Státní bezpečnosti, která na něj založila svazek prověřované osoby. V druhé polovině osmdesátých let sepsal své vzpomínky na dobu strávenou v Gulagu, které se dochovaly v archivu jeho syna Alexandera Bačkovského. Roku 1991 se dočkal plné rehabilitace a byl povýšen na generálmajora. Ján Bačkovský získal za svůj život řadu ocenění – byl dvojnásobným nositelem Československého válečného kříže 1939 za bitvy u Kyjeva a Dukly. Obdržel také vyznamenání Polský válečný kříž. Zemřel 8. listopadu 2006 v Praze.