Iveta's parents noted that from a tender age, their child could be a bit different from the others when it comes to respect towards uniforms and interest in flying high.

Zde už se u Ivety naplno projevily zděděné geny – s konvojem džípů po demarkační linii na své motorce (náměstí ve Stříbře v roce 2003). S kolegou od US Army, který seděl celou tu dlouhou štreku za ní i s vlajkou USA, tehdy uzavírali celý konvoj.

Here, Iveta's heritage shows in full - as a part convoy of jeeps which followed the demarcation line, with a colleague from the U. S. army who sat all the way long behind her and with the U. S. flag, they were the last in the convoy. Stříbro, 2003

Iveta na jedné z leteckých akcí u tátovy milované dakoty

Iveta at one of air shows, by her dad's beloved Dakota

Iveta mezi „svými“ na letišti v Hradci Králové o několik let později

Iveta with other airplane enthusiasts at the airport in Hradec Králové a few years later

Když srovnáme Jana Irvinga při jeho (na tehdejší poměry) ostrém projevu na celostátní konferenci Svazu letců 1968… A Ivetu pro změnu při emotivním vystoupení v rámci vzpomínky na 90. výročí vzniku Protektorátu Čechy a Morava, je třeba konstatovat, že v tomto případě opravdu nejde o podobnost čistě náhodou.

When we compare Jan Irving's speech, radical for the time, at the national meeting of the Airmen's Union in 1968 and Iveta's emotional speech at the memorial event of the 90th anniversary of the Protectorate Bohemia and Moravia, one just has to admit that in this case, the similarities are no accident.

Když srovnáme Jana Irvinga při jeho (na tehdejší poměry) ostrém projevu na celostátní konferenci Svazu letců 1968… A Ivetu pro změnu při emotivním vystoupení v rámci vzpomínky na 90. výročí vzniku Protektorátu Čechy a Morava, je třeba konstatovat, že v tomto případě opravdu nejde o podobnost čistě náhodou.

When we compare Jan Irving's speech, radical for the time, at the national meeting of the Airmen's Union in 1968 and Iveta's emotional speech at the memorial event of the 90th anniversary of the Protectorate Bohemia and Moravia, one just has to admit that in this case, the similarities are no accident.

Krásná momentka před odletem

A cute snapshot - just before departure

Zde kapitán Irving vykukuje z kokpitu „své“ IL-14 (foto z roku 1974).

Here, captain Irving is peeking out of the cockpit of "his" IL - 14. 1974

Letiště Košice – srpen 1976, zleva: kpt. Irving, zdejší „domácí“ kpt. Čada a jeho 2. pilot Jiří Zouhar

Košice Airport. From the left: captain Irving, captain Čada, a "native", and hiss first officer Jiří Zouhar. August 1976

Létat bylo a je třeba za každého počasí – cestující ani náklad zkrátka nepočkají. Zde je momentka z jednoho nočního přistání a mráz ze snímku přímo čiší

Neither snow nor rain nor heat nor gloom of night stays these airmen. The passengers nor the cargo would wait. Here is a snapshot from a night landing and cold oozes from the photograph.

Kpt. Irving (uprostřed) pro změnu s kolegy na jiném letišti - už za svého života se stal legendou a toho si byli dobře vědomi i dopravní piloti i další personál všech československých letišť. Kam zavítal, tam byl vítán. (Pozn.: Je doloženo a letci z dopravních linek vzpomínáno na desítky případů, kdy pro hustou mlhu, sníh či podobné „sibérie“ nikdo nelétal a letiště byla dokonce uzavřena. Jan na to však nehleděl – měl-li příkaz k odletu, prostě letěl. Zejména Slováci si prý potrpěli na sázky, takže pokud se objevila v neproniknutelné mlze přistávací světla mašiny, okamžitě se sázeli, že „… ten blázen, co se v tom ,nicnevidím‘ bude snažit přistát, je zaručeně Irving!“ A také tomu tak bylo, čímž mnohokrát pomohl vyhrát zpravidla láhev whisky, kterou pak společně vypili, pokud se na tom či onom letišti přespávalo. Nejoblíbenější byl v tomto směru Hotel Slovan v Košicích. Obdobnou příhodu zmiňuje navíc již zde na jiném místě citovaná kniha J. Zachardy Světla a stíny leteckého povolání).

Kpt. Irving (uprostřed) pro změnu s kolegy na jiném letišti - už za svého života se stal legendou a toho si byli dobře vědomi i dopravní piloti i další personál všech československých letišť. Kam zavítal, tam byl vítán. (Pozn.: Je doloženo a letci z dopravních linek vzpomínáno na desítky případů, kdy pro hustou mlhu, sníh či podobné „sibérie“ nikdo nelétal a letiště byla dokonce uzavřena. Jan na to však nehleděl – měl-li příkaz k odletu, prostě letěl. Zejména Slováci si prý potrpěli na sázky, takže pokud se objevila v neproniknutelné mlze přistávací světla mašiny, okamžitě se sázeli, že „… ten blázen, co se v tom ,nicnevidím‘ bude snažit přistát, je zaručeně Irving!“ A také tomu tak bylo, čímž mnohokrát pomohl vyhrát zpravidla láhev whisky, kterou pak společně vypili, pokud se na tom či onom letišti přespávalo. Nejoblíbenější byl v tomto směru Hotel Slovan v Košicích. Obdobnou příhodu zmiňuje navíc již zde na jiném místě citovaná kniha J. Zachardy Světla a stíny leteckého povolání).

Jan za kniplem v IL-14

Jan at the centre column of IL-14

Poslední opuštění pilotní kabiny a slavná letecká éra kpt. Irvinga se v roce 1977 uzavírá.

Leaving the cockpit for the last time. The glorious air career of captain Irving has come to close in 1977.