„Když se zabýváte lidskými právy, pravděpodobně zažíváte z 90 % zklamání, a když se vám podaří dosáhnout úspěchu, ani o tom nevíte. Vzpomínám si, že jsme hodně pracovali na situaci ve věznicích ve Vietnamu. Několik let jsme vypracovávali jednu zprávu za druhou. Žádní vězni nebyli propuštěni, měli jsme velmi špatné zprávy o vězních v táborech. Vypracovali jsme report, tiskovou zprávu, ale nic se nezměnilo. Ale ve skutečnosti jsme pár let po kampani jsme dostali zprávu, že někdo, nějaký propuštěný vězeň, konečně řekl, že ten tlak byl dobrá věc. Jejich situace se v té době zlepšovala díky mezinárodnímu tlaku. Když jsme kampaň dělali, byli jsme velmi zklamaní. Ale nakonec jsme si řekli – no, bylo to užitečné.“
„Bylo to v roce 2020. EU podepsala dohodu o volném obchodu s Vietnamem. Byl to rok, kdy Vietnam potlačoval všechny. Všichni byli ve vězení nebo pronásledováni. Normálně by předtím evropské země řekly – smlouvu neratifikujeme. Obvykle musel Vietnam propustit dva nebo tři disidenty a Evropa pak řekla – teď je to s lidskými právy lepší, takže můžeme podepsat. Ale oni ani to neudělali. Byl tam jeden disident, Pham Ci Dung, který v videu požádal Evropský parlament, aby odložil ratifikaci smlouvy a počkal na zlepšení situace v oblasti lidských práv. Poslal nám to video. A den poté byl zatčen. A Evropský parlament smlouvu ratifikoval. O několik let později Evropský parlament prohlásil, že se nakonec mýlil, a přijal usnesení, které však není závazné. Bylo to jen způsob, jak říct - Ach, stydíme se. To bylo vše. A Pham Chi Dung byl odsouzen k patnácti letům vězení.“
„Po dlouhou dobu byl starosta Gennevilliers také členem francouzského parlamentu a předsedou Komise pro přátelství mezi Francií a Vietnamem. Takže jsme prováděli mnoho takzvaných protikomunistických aktivit v komunisticky vedeném městě. Ale jsme ve Francii a není to jako ve Vietnamu. Neexistují žádné skutečné hrozby... No, to není pravda. Protože v naší ulici byly dvě tiskárny. Jednou v noci, když jsem byl ještě malý, se najednou objevilo spousta hasičů a policistů, byl tam hluk a světla. Ve skutečnosti zapálili tu druhou tiskárnu v ulici. Tu noc jsme byli ještě malé děti a byli jsme sami doma. Moji rodiče šli navštívit další aktivisty, aby organizovali kampaň. Pamatuji si, že byla tma a byla tam policie. Byl jsem velmi malé dítě a líbilo se mi vidět všechny ty policisty a hasiče. Ale ve skutečnosti, jak jsme později zjistili, tam byli lidé, kteří chtěli zapálit naši tiskárnu. A pravděpodobně to bylo kvůli našemu aktivismu na podporu boat people a Vietnamu. Udělali chybu a zapálili tu druhou tiskárnu, ne naši."
„Situace byla taková, že jsme měli dům v Gennevilliers a měli jsme zahradu a malý domek v zahradě. A na druhé straně od domu byla tiskárna s kanceláří pro klienty atd. Skutečný dům s mým pokojem byl právě uprostřed. Když jsme šli doleva, viděli jsme tiskárnu, a když jsme šli doprava, měli jsme tam zahradu. V malém domku, když jsem byl mladý, probíhala zároveň kampaň za lodě, Boats for Vietnam. A ještě předtím tam můj otec organizoval některé vietnamské kulturní akce. Založil časopis Quê Me a na začátku bylo cílem časopisu udržovat vietnamskou kulturu mimo zemi. V samotné zemi byla totiž kultura potlačována a my se báli, že komunistický režim vietnamskou kulturu úplně zničí. Každou sobotu večer proto do malého domku uprostřed zahrady chodilo mnoho Vietnamců, aby hráli hudbu a recitovali poezii. Byli jsme tam také a musím říct, že jako dítě jsem tam chodil, protože tam byla kola a něco k jídlu u ohně, bylo to příjemné. Ale tímto způsobem jsem udržoval kontakt s vietnamskými lidmi."
Võ Trần Nhật se narodil roku 1969 ve Francii jako syn významného vietnamského básníka, někdejšího disidenta a politického vězně Võ Văn Áie. Vyrůstal v pařížském předměstí Gennevilliers, kde jeho otec provozoval tiskárnu a společně se svou manželkou Penelope Faulkner ve svém domě poskytoval útočiště exilové vietnamské hudbě a poezii, ale i boji za lidská práva v zemi sužované komunistickou diktaturou. V tomto domě byl také vydáván významný exilový časopis Quê Me (Domovina), odtud se organizovala řada kampaní, hlavně Boats for Vietnam na pomoc vietnamským politickým uprchlíkům. Zde byl také založen Vietnamský výbor na obranu lidských práv (Commitée Vietnam pour la Défense des Droits de l’Homme - VCHR). Võ Trần Nhật se již jako mládežník podílel na činnosti výboru dobrovolně, po dokončeném studiu práv se zapojil naplno. Sledoval situaci ve Vietnamu a tamní porušování lidských práv, spolupracoval s místními lidskoprávními organizacemi i s Organizací spojených národů, UNESCO, Radou Evropy a EU. Na svém kontě má řadu publikací, právních analýz i zpráv pro OSN a další relevantní mezinárodní organizace.
