Zuzana Vlčková

* 1959

  • „Já vlastně nevím, proč se to stalo, že se mnou nikdo z rodičů nejel. To mi bylo asi čtrnáct nebo patnáct a rodiče mi tedy zařídili devizový příslib, výjezdní doložku a pak ještě si museli zařídit vstup do pohraničního pásma, aby mě mohli dovézt až úplně těsně k té hranici, což nějak zařizoval jeden náš příbuzný ze Západočeského kraje. Bylo to domluvené tak, že moje švýcarská ‚teta‘ pro mě přijede na hranici. Projeli jsme pásmem, které bylo v té době nepřístupné, díky potvrzení, že můžeme [projet]. A tam mě rodiče s nějakým zavazadlem prostě vysadili, dívali se, jak procházím celní kontrolou, kterou si pamatuju živě. Měla jsem v tašce složku dopisních papírů. To se v té době prodávala taková složka s obálkami a papíry. A rodiče mi do toho vložili nějakých pět marek nebo dolarů, to už si nepamatuju. Samozřejmě to hned našli. A teď nevím, co se s tím stalo, jestli mi tedy řekli, ať jdu. Potom jsem přeběhla hranici, protože tam už jsem viděla auto s tou mojí švýcarskou ‚tetou‘, která tam na mě čekala. Rodiče to viděli z naší strany, že to takhle proběhlo. Byl to zvláštní zážitek.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 10.12.2024

    (audio)
    délka: 56:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Švýcarsko mi ukazovalo, jak je naše země zanedbaná. Nikdy se mi nechtělo zpátky

Zuzana Vlčková, 1974
Zuzana Vlčková, 1974
zdroj: archiv pamětnice

Zuzana Vlčková, rozená Dolanská, se narodila 22. listopadu 1959 v Kladně. Otec Jiří Dolanský byl neurolog specializující se na dětskou epilepsii, matka Alena pracovala jako sekretářka a asistentka na ministerstvu paliv a energetiky. Dětství pamětnice prožila v Kladně, kde navštěvovala školu s rozšířenou jazykovou výukou. V roce 1968 zažila jako devítiletá invazi vojsk Varšavské smlouvy. Otec tehdy vstoupil do KSČ s vírou v reformy Pražského jara, ale po okupaci byl vyloučen, což negativně ovlivnilo jeho kariéru. Rodiče krátce zvažovali emigraci, ale zůstali kvůli rodině. Na začátku roku 1969 odjela Zuzana díky akci Švýcarského červeného kříže na tříměsíční pobyt do Švýcarska. Pobyt jí změnil život – naučila se německy, poznala demokratickou společnost a navázala celoživotní přátelství s hostitelskou rodinou Ruppových z města Seon. Po uzavření hranic v říjnu 1969 udržovala se Švýcarskem kontakt a od roku 1973 tam znovu několikrát vycestovala díky úsilí rodičů, kteří získali výjezdní doložky a devizové přísliby. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor český jazyk a výtvarná výchova. Učila na Střední zdravotnické škole v Praze-Libni. V listopadu 1989 podporovala studenty během sametové revoluce a účastnila se dění ve škole, která se připojila ke generální stávce. V roce 2025 žila Zuzana Vlčková v Kladně.