Pavel Verbíř

„Vzpomínám na to strašně rád, protože hrát s Dortmundem tady… Tenkrát to byl evropský nebo světový tým. Plno známých dobrých hráčů a naše měřítko s nimi bylo takové, že všichni předpovídali to, že dostaneme hodně gólů. Ale nakonec jsme s nimi sehráli dvě vyrovnané partie a prohráli jsme 1-0 a 1-0, takže si myslím, že jsme vypadli s hlavou vztyčenou. Zápasy v evropských pohárech je to, proč hráč chce hrát ty zápasy. Samozřejmě první naše liga je taky dobrá, ale evropské poháry mají daleko větší sledovanost, jsou tam lepší stadiony. Člověk se podívá i do světa, stadiony jako v Kaiserslauternu, v Rotterdamu nebo na Celticu Glasgow, v Dortmundu. To je něco úžasného. Člověk si vyplní spoustu zážitků a vzpomíná na to dodneška.“

„Dřív, jak materiální zabezpečení, tak i tréninkový plochy… Dřív jsme měli přírodní trávu a jako náhradní hřiště byla škvára. To už si dneska málokdo pamatuje. Dneska už máme travnatý povrch s umělou trávou, která nám slouží i v zimním období, kdy ta tráva je zmrzlá a nemůže se na tom trénovat. Díky tomu, že kluby teď investují do umělých trav, tak to z tohohle pohledu šlo ohromně nahoru. V tom je taková největší změna, protože dřív se na škváře muselo hrát, protože se na trávu nemohlo. Takže podmínky se každým rokem zlepšovaly a dneska už hráči mají podmínky takové, že v zimním období, kdy je tady třeba metr sněhu, tak se letí do Turecka nebo na Kypr, kde jsou podmínky výborný směrem k přípravě a k trénování. A tady se vlastně nemůže trénovat, protože není kde.“