Anežka Vavrousová

"Potom, když odjeli [gestapáci], maminka už viděla, že tatínek jede s vozíkem do kopce a teď, když přijel do dvora, říká: 'Teodore, bylo tu gestapo. Ráno tu bylo pro tebe a teď zase.' 'A co po mě pořád chtějí? Vždyť jsem nic neudělal.' 'No já nevím. Byli tu dva.' Začal se připravovat do kostela, protože vždycky chodil na půl osmou do kostela. Byla to polská [mše]. Vždycky šel na tu polskou a mamka připravovala oběd. 'A než ještě půjdeš do kostela, tak já ještě skočím pro mléko přes les.' No jo jenomže tam ji zastavilo vojsko a kam že jde. Tak že jde k rodičům pro mléko. 'Tam můžeš jít, ale zpátky už ne.' A teď šla kolem souseda, jmenoval se pan Folwarczny a ten říká: 'Warcopová, co tady děláte? Půl Životic je vystřílených, co tady děláte?' Teprve mamince došlo, proč za ním pořád chodili domů."

"Tady ten četník, který měl dogu, to byl Sattler. Chodil se psem. Jak jsme viděli, že jde Sattler se psem, tak jsme utíkali. Měli jsme dřevěný plot a v něm byl suk a my jsme se přes ten suk dívali, jestli k nám půjde nebo nepůjde, a jak šel, tak jsme utíkali k lesu. My jsme se báli, ne tak toho Sattlera, protože jsme ještě neměli pojem, co je to za člověka, ale z toho psa jsme měli strašný strach. Potom přišel a maminka byla zrovna na slehnutí se sestrou. Ležela tu v posteli a on přišel a všechno zpod ní vytrhal. 'A co hledáte? Já budu za chvíli rodit.' Porodní bába už šla po dvoře a on jí to všechno vyházel a přišel i s tím psem. Byl až v ložnici. Všechno přehrabal. Tak my jsme z toho člověka měli strach, co bude. A vždycky přišel, když byl tatínek mimo. Já si ho pamatuju, jak tady šmároval v těch svých kozačkách."