Vladimír Václavek

* 1959

  • „To jsem mohl mít tak třináct roků a zrovna v Českým ráji jsem byl u kamaráda a zrovna tam zazněla nějaká krásná písnička, nějaký krásný poetický text a mě se to tak dotklo uvnitř a úplně jsem si říkal, to jsem mohl chodit tak do osmé třídy, ale říkal jsem si: ,Tohle bych chtěl dělat. Něco takovýho, tohle bych chtěl, aby se to lidí takhle mohlo dotknout, nějak tu krásu, to chci.’ A to bylo takový první uvědomění a to ještě není takový to, že si člověk řekne: ,Tak a teď budu muzikant.’ To ještě není tak daleko, ale opravdu, že jsem si uvědomil ten dotek toho. A podruhé to bylo, to jsem mohl mít šestnáct sedmnáct a já jsem byl hodně samouk a hodně jsem hrál klasickou hudbu na tu kytaru, s tím jsem začínal taky. A pak jsem potkal takovou partičku Cikánů, kteří se pak stali moji nejlepší kamarádi v té době a my jsme si tak někde u nějakýho ohně a on tam hrál nějakýho Jimiho Hendrixe a mně úplně spadla brada, jak hraje úžasně a co je to za hudbu, protože já jsem to vůbec neznal. Tak oni, ať zahraju taky, tak já jsem zahrál toho Bacha, tak jsem se styděl. A oni se mi zas po letech přiznali, že zas jim spadla brada, tak jsme se tak oťukávali a oni mně říkali: ,Tak příští týden tam je zábava a tam kapela nám půjčí nástroje, může zahrát, tak přijď se podívat.’ Tak jsem přišel a teď oni začali hrát a v té chvíli se něco stalo a to přišla obrovská síla a mně se úplně rozpadl svět a najednou jsem vnímal tu sílu a tu hudbu a to byl takový druhý moment, kdy mi ta hudba dala znamení, že je to moje životní cesta.“

  • „To bylo tak, že jsem topil jednu zimu v nějakém podniku v Brně. Topič, to bylo takové dobré zaměstnání. Člověka tam nikdo nějak moc neprudil, člověk si tam tak nějak zalezl. A mně se stalo, že někde jsme byli na nějaké party, která se protáhla, a nepřišel jsem do práce asi tři dny. No, a teď protože tam neměli žádného, kdo by tam mohl topit, tak za mě topil ředitel toho závodu. A když jsem tam přišel, tak on mi řekl: ,Když se vám to stane příště, tak už vůbec nemusíte chodit.’ Tak jo, tak já jsem topil dál a pak se mi to stalo příště, tak jsem nepřišel prostě, protože tak mi to řekl, tak jsem nepřišel. A potom, já nevím, po měsíci jednou ráno, v šest ráno, klepání na dveře a tam policajti za dveřma. Tak mě naložili do auta a ještě další jsme nabírali po cestě a odvezli mě k nim. Pak zase si mě tam vzal na paškál nějaký takový starší policajt a proč teda nechodím do práce a co mi hrozí, mi říkal. Já jsem to věděl dobře, co mi hrozí. No, já jsem mu to řekl na rovinu: ,Podívejte se, mně to řekl ředitel, že když nepřijdu, tak už nemám chodit.’ Tak to dopadlo tak, že on vzal telefon a za chvilku přišla paní z osobního a dala mi razítko do občanky a já jsem odešel. Ředitel to dosvědčil, byl to rovnej chlap.“

  • „Musely se dělat přehrávky, to člověk nemohl začít hrát, musel jít na nějaký přehrávky, kde ho zkoušeli jako z dějin Komunistické strany Československa a nějaký hovadiny jako. Kde tam seděl jako předseda komise nějaký zpěvák z místní operety v mysliveckém. Ale to se mi nějak podařilo potom.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rumburk, 22.10.2024

    (audio)
    délka: 01:06:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rozpadl se mi svět a zahltila mě ta síla

Vladimír Václavek v 15ti letech
Vladimír Václavek v 15ti letech
zdroj: archiv pamětníka

Vladimír Václavek se narodil 10. prosince 1959 v Rýmařově. Od dětství hrál na kytaru. Vyučil se v Ostravě elektrikářem a pak narukoval na vojnu. Po vojně se přestěhoval do Brna, kde se pohyboval v okruhu lidí z Divadla Husa na provázku. Seznámil se s Ivou Bittovou, se kterou dodnes spolupracuje. Snažil se získat na přehrávkách status profesionálního hudebníka, což se mu se střídavými úspěchy dařilo. V létě 1989 se mu podařilo vyjet do Amsterdamu a po návratu se rozhodl, že z Československa emigruje. Než ale stačil odejít, tak režim padl. V devadesátých letech hodně cestoval a spolupracoval se zahraničními hudebníky. V roce 2024 žil na Náchodsku. S manželkou se přestěhoval do Šluknovského výběžku a dnes žije v Německu, na hranicích s Českem. Vydal velké množství desek a získal ocenění Anděl a další ceny.