Je chyba, že se po revoluci nikdo nezajímal o stranické archivy
Stáhnout obrázek
Ing. Jan Uhlíř se narodil 18. února 1944 v Praze do rodiny úředníka Františka Uhlíře a Anežky Uhlířové, která pracovala jako švadlena. V roce 1950 nastoupil do základní školy na Pankráci, poté vystudoval gymnázium v Budějovické ulici, kde absolvoval praxi v podniku JAWA a zaučil se jako soustružník. V roce 1962 byl přijat na elektrotechnickou fakultu ČVUT. Během studií se stal aktivní v organizování studentského života. V roce 1967 vstoupil do KSČ s úmyslem reformovat ji zevnitř, inspirován reformním křídlem strany. Dokončil studium a nastoupil do ČKD jako technologický projektant. V klíčových dnech okupace v srpnu 1968 se podílel na logistické podpoře mimořádného sjezdu KSČ, který se konal v ČKD ve Vysočanech. Dále distribuoval necenzurované informace a při střetu se sovětským vojákem se ocitl v přímém ohrožení života. Po okupaci se chtěl nechat vyškrtnout z KSČ, ale režim mu to ztížil – byl vyloučen a označen za politicky nespolehlivého. Mohl však zůstat v ČKD, ale kvůli kádrovým omezením nemohl profesně růst. Přesto byl v druhé polovině 80. let jakožto odborník neoficiálně osloven, aby se podílel na montážní dokumentaci pro tajné strategické projekty, například protiatomových vrat v pražském metru. V roce 1989 sehrál důležitou roli v organizování generální stávky jak podniku ČKD, tak na celostátní úrovni, která přispěla k pádu komunistického režimu. Po revoluci byl zvolen předsedou odborů v ČKD a následně se stal i předsedou Odborového svazu Kovo. Působil také v dozorčí radě Škody Auto. Prosazoval silné odbory a kritizoval, že transformace ekonomiky probíhala chaoticky a bez dostatečné odbornosti. V odborech působil dvacet let, než odešel do důchodu. Je ženatý, má dvě dcery. V roce 2025 žil v Újezdu nad Lesy.
