Když maminka zmizela v transportu, zůstala jsem v Praze sama a bez domova
Stáhnout obrázek
Mgr. Dagmar Stará, rozená Pirchanová, se narodila 27. února 1928 v Praze. Její matka Hilda Löwová (psala se i Loevová či Lévová) byla židovského původu, otec Augustin Pirchan byl lékař, internista, specializující se na radioterapii. Rodiče se vzali v roce 1926 po jedenácti letech vztahu. Po narození Dagmar se rozvedli, otec se znovu oženil a zemřel, když jí bylo šest let. Pamětnice vyrůstala s matkou a dědečkem Otakarem Pirchanem, vládním radou, který na ni měl silný výchovný vliv. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 se na židovskou část rodiny začala vztahovat protižidovská opatření. Dědeček zemřel v roce 1941, teta Markéta Freundová a další příbuzní byli deportováni v roce 1942. Matku Hildu nacisté poslali do transportu brzy poté, co Dagmar dovršila věk patnáct let, v březnu 1943. Po náhlé smrti hospodyně se Dagmar ocitla v Praze sama. Mezitím ji jako míšenku prvního stupně vyloučili z gymnázia. Uchýlila se ke své tetě Ludmile do Písku, kde prožila dalších pět let. Protože ji jako míšenku prvního stupně vyloučili z gymnázia a nesměla navštěvovat žádné školy, pracovala v továrně v Písku. Nikdo z rodiny se po válce nevrátil, přežil jen vzdálený bratranec Karel Schick, kterého rodiče v roce 1939 poslali do Anglie. Po válce se pamětnice vrátila ke studiu, absolvovala gymnázium a v roce 1948 maturovala. Téhož roku se provdala za farmaceuta PhMr. Františka Starého a přestěhovali se do Prahy. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor dějiny umění a klasická archeologie. Během studia se jí narodila první dcera. V roce 1961 nastoupila do Národního muzea, kde působila více než tři desetiletí jako historička v oddělení historické archeologie. V roce 1957, když se chystala externě spolupracovat s cestovní kanceláří Čedok, Státní bezpečnost (StB) zneužila jejího válečného traumatu k manipulaci, aby ji získala ke spolupráci. Z Národního muzea odešla v roce 1992, ale i nadále působila jako soudní znalkyně a odbornice, až do svých pětaosmdesáti let. Její dcera Eva, restaurátorka, trpěla od narození zdravotními problémy a Dagmar o ni ještě ve svém vysokém věku sedmadevadesáti let pečuje. V první polovině šedesátých let se rozvedla, vychovala dvě dcery.
