Miroslav Šmejkal

* 1950

  • „Poprvý v MAPE to bylo velice tvrdý, protože tam byla kyselina dusičná, sírová, čpavek, takže první moje seznámení s provozem bylo, že jsem šel na kyselé loužení. V podstatě plný oči slz, nemohl jsem dýchat a tak dále. A to bylo po celým provozu, takže člověk, který byl zvyklý na zdravý vzduch venku – a teď všude výpary, tam se všude kouřilo, pářilo… Takže jsem to nesl těžce, no ale za tu dobu si člověk zvyknul a už to nedělalo problémy. I když to člověk cítil všude, když procházel ta jednotlivá pracoviště, ale celkem v tomhle věku jsem to snášel dobře.“

  • „Dostali jsme trasu odtud támhle, dejme tomu 100 metrů. V podstatě i když v tý trase byly ještě domky po Němcích, nebo i nějaký starý buky stoletý, dvousetletý, tak soudruzi natáhli trasu a musel se udělat průzor. Takže do těch budov se dávaly do sklepa 10kilový protitankový miny, čili domeček vyskočil, spadnul, přijely buldozery a srovnaly to. Na ty stromy se dávaly 200gramový nebo 400gramový nálože – takovej střih okolo stromu. Ten strom se takhle ustřihl a opět buldozery přijely, vyčistily to a mohla být natažená signálka.“

  • „Tam to bylo výborný, protože tam ty kopce – lyžování, skokanskej můstek tam byl… V zimě to bylo pro kluky dobrý. Sportu tam bylo hodně. Na podzim napadl sníh a byl až do jara, takže to lyžování, sáňkování a lezení po kopcích. Na Nový Město jsme chodili. Koncentráky tam byly všude. Na procházky jsme chodili s rodičema třeba na Plavno, tam byl velkej koncentrák, tak jak jsme šli okolo, tak ihned vyběhli strážci se psy a hned nás lustrovali. Potom tam byl skokanskej můstek 60metrovej a před ním byl velkej koncentrák. Když jsme šli okolo toho koncentráku, tak ihned lustrování, takže oni tam nepustili i na tyhle sporty lidi nelustrovaný.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 14.10.2025

    (audio)
    délka: 01:36:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

První den v uranové úpravně jsem měl okamžitě oči plný slz a nemohl jsem dýchat

Miroslav Šmejkal v roce 2025
Miroslav Šmejkal v roce 2025
zdroj: Post Bellum

Miroslav Šmejkal se narodil 20. července 1950. Už během jeho školní docházky se rodiče rozvedli a matka Marie se znovu vdala za Jana Fišera. Rodina se v roce 1960 přestěhovala do Jáchymova, kde Jan Fišer získal práci v uranových dolech. Pamětník zde strávil tři roky v bezprostředním okolí pracovních táborů. V jednom z nich byl vězněn i jeho strýc Stanislav Zima, odsouzený k 17 letům vězení za špionáž. V roce 1963 se rodina přestěhovala do Zlivi, kde Miroslavův nevlastní otec získal práci v právě zprovozněné úpravně uranových rud MAPE. Po střední škole pamětník nastoupil k prezenční vojenské službě u Pohraniční stráže. Po absolvování půlroční poddůstojnické ženijní školy byl zařazen k ženijní rotě 15. brigády Pohraniční stráže. Jednotka, do které byl zařazen, prováděla posun signální stěny v prostoru Novohradských hor. Po vojně nastoupil do MAPE-Mydlovary do sekce měření a regulace. V úpravně rud byl svědkem častých úniků chemikálií a jiných ekologických nehod, které vedení podniku tajilo. Odmítl vstoupit do KSČ. Kvůli zájmu o západní hudbu a udržování písemného styku s emigranty byl sledován agenty KSČ. V roce 1986 byl poprvé vyslýchán na StB. Kapitán StB JUDr. Malecha na něj zavedl svazek kandidáta tajné spolupráce „Oto“, ale po čase konstatoval, že jen „švejkuje“ a navíc jeho samotného dekonspiroval. V listopadu 1989 Miroslav Šmejkal zásoboval budějovické studenty papírem pro výrobu plakátů a letáků ze zásob MAPE. Ve Zlivi se stal členem Občanského fóra. Po revoluci v podniku zůstal na pozici obchodního referenta, posléze hlavního inženýra. Byl svědkem nelegálního zavážení odkališť MAPE odpadem v 90. letech. V roce 2017 odešel do důchodu.