Marie Ševčíková

„Jeli jsme v noci přes Libavu a měli jsme malého fiata. Vepředu jsem seděla já a taťka a vzadu bylo celé zadní sedadlo plné samizdatů přikrytých dekou. A protože vždycky v noci byla zima, tak jsem si brávala takový volný velký kabát a postupně jsem si pod to dávala svetry, jak mi byla zima. A teďka jedeme a najednou tam stojí policejní auta. A taťka říká: ‚No to nám tak schází... Nesmí nás chytit. Nejde o to, že by nás zavřeli, ale víš, co je to práce, Maru?‘ To byly týdny práce, než jsme tohle vyrobili, a teď by nám to všechno vzali. A říká: ‚Víš co? Budeš jako rodit.‘ Já jsem měla sedmnáct a říkala jsem, že nevím, jak se to dělá, a navíc jsem neuměla lhát. On mi řekl, ať mlčím, nic neříkám, abych nelhala, protože věděl, že bych měla špatné svědomí. A jak jsem měla ten volnej kabát, tak mi všechny ty svetry strčil do toho, že jsem měla takový břicho. Oni nás zastavili a ptali se, kam jedeme takhle v noci, a on říká: ‚Vezu dceru do porodnice!‘ Teď oni otevřeli auto, a já jak jsem byla strachy bez sebe, tak jsem byla úplně zelená, tekl ze mne pot, jak otevřeli ty dveře, tak jsem udělala: ‚Achachach!‘ Načež, oni se tak podívali, a co teďka... A taťka říká: ‚Honem, honem, nebo mi tady porodí! Nebo umíte snad poskytnout pomoc při porodu?‘ A ten jeden policajt se podíval na toho druhého a říká: ‚Umíš porodit?‘ A on na to, že ne, že byl dobrý v marx-leninismu, ale tady tyhle věci přece nepotřebují. A já, jak jsem měla hrozný strach, tak jsem se klepala, držela jsem si to břicho, tekl ze mě pot a pořád jsem dělala: ‚Och, och!‘ Možná i kdybych byla po porodu, že bych to asi líp nezahrála. Ani po těch čtyřech porodech. Tehdy jsem se jenom modlila, ať už se to nějak vyřeší, a oni když viděli, tak se jenom zeptali, co máme vzadu pod dekou. Tatínek řekl, že výbavičku pro kojence.“

„Všichni političtí vězni měli velmi silnou víru v Boha. Oni věřili, že Bůh to má ve svých rukou. A vždycky i u toho mučení se modlili. A já věřím, že opravdu dostali jako milost sílu. Já jsem taky pevně přesvědčená, že Bůh existuje. Bez víry si nedovedu představit ani orientaci v dnešním světě, v tom zmateném. A oni vlastně, ti, co měli víru, tak žili z té víry. Kdežto ti komunisté přišli o všechno, o své ideály. A nebylo výjimkou, že si vzali život v tom vězení, protože oni neměli smysl, proč tam jsou, když věřili úplně v nějaký jako bájný svět.“