Marie Prokopová

* 1922  †︎ 2017

  • „A ty lidi byli úplně jako šílený do něj. Dělaly se takový samlunky, von tam řečnil, voni chodili ho poslouchat, už si sháněli peníze německý a jezdili na výlety, jezdili do Drážďan. Byli to lidi – už tim byli hrozně posedlí.“

  • „Když jsme tam jely na ten tábor, tak to jsme jely na takovým vlečňáku a táhl nás traktor. Vyjely jsme z Hlinska, bylo krásný počasí. Traktor jel pomaličku, než jsme tam dojely, tak se přihnaly mraky. Když jsme tam přijely, tak už začalo pršet. Tak jsme to ani nemohly uklidit do těch stanů, ale děti jsem nacpala do stanů. Teď se strhla vichřice a ty stany, jak byly postavený, jak to bylo na těch tyčkách, tak nám začaly padat. Děti brečely, děti měly strach, takže to bylo přivítání takový dost nepříjemný.“

  • „Von to bral tak jako sportovně. Bylo to jenom půl roku, poznal tam všeljaký lidi – řikal, že tam jsou zavřený třeba, co měli zlatnictví a nevodevzdali zlato nebo když nedodával třeba vejce nebo nedodával maso, co měl určený, tak ho zavřeli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hlinsko, 07.11.2009

    (audio)
    délka: 41:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
  • 2

    Hlinsko, 22.10.2012

    (audio)
    délka: 50:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tehdy zavírali slušné lidi

1939_tábor světlušek Proseč u  Skutče3_1. vůdkyně
1939_tábor světlušek Proseč u Skutče3_1. vůdkyně
zdroj: Archiv Vojtěcha Homolky

Paní Marie Prokopová se narodila 18. srpna 1922. Za svobodna se jmenovala Šmahlová. Vyrůstala v Hlinsku v historické čtvrti zvané Betlém, kde její rodiče provozovali vyhlášenou cukrárnu. Měla sestru a bratra, který pokračoval v rodinné tradici a vyučil se cukrářem. Paní Prokopová se vyučila prodavačkou. Poté se živila jako administrativní síla a instrumentářka ve zdravotnictví. Později se stala průvodkyní v muzeu lidového stavitelství na Veselém Kopci, kam jezdila vypomáhat s prováděním turistů a organizací kulturních programů i v pokročilém seniorském věku. Od dětství byla členkou Sokola a Junáka. Ve skautské organizaci se stala nejprve šotkem, jak se tehdy říkalo dnešním světluškám (dívkám ve věku 6-10 let). Oddíl hlineckých šotků tehdy vedla Žofie Bláhová. Marie se později stala rádkyní a po 2. světové válce se ujala vedení celého oddílu světlušek. Pro tento oddíl zorganizovala v roce 1946 tábor na Milovech nedaleko Svratky. Po komunistickém převratu následovala vynucená přestávka, která trvala skoro dvacet let. Když byl Junák v roce 1968 obnoven, stala se Marie opět vedoucí světlušek. Po dvou letech však byla činnost skautského střediska v Hlinsku opět nuceně ukončena. Před vypuknutím války absolvovala Marie Prokopová půlroční výměnný jazykový pobyt v Trmicích u Ústí nad Labem, kde se tehdy mluvilo převážně německy. Plánovala, že tam nastoupí do německé obchodní školy, k tomu však již nedošlo kvůli obsazení Sudet německou armádou. V průběhu války našla Marie svého budoucího manžela. Jejich manželství zůstalo bezdětné. Po zákazu Junáka nacisty začala trampovat v malé osadě ve Svobodných Hamrech u Trhové Kamenice. Válečné nasazení na práci do Německa se jí vyhnulo. Komunistické represe, které následovaly po únoru 1948, ji však zasáhly velmi citelně. Její manžel byl poslán na půl roku do vězení kvůli tomu, že se nechtěl smířit se znárodněním své živnosti. Někteří skautští činovníci, které osobně znala, byli propuštěni ze zaměstnání. Do další obnovy Junáka po roce 1989 se Marie Prokopová - s ohledem na svůj věk - nezapojila již tak aktivně jako v letech 1945 a 1968. Skautkou se však nikdy nepřestala cítit. V roce 2003 obdržela Medaili díků, která se uděluje jako projev vděčnosti za prokázanou práci ve skautském hnutí zasloužilým členům Junáka.