Miroslav Prokeš

* 1958

  • „Poprvé se mně dostal do ruky Infoch – Informace o Chartě někdy v roce 1982 nebo 83. Zjistil jsem, že se to tiskne, a když chci něco tisknout, tak na to potřebuji stroj. Třeba v Malenovicích ve škole, kde máma dělala uklízečku, měli cyklostylovou místnost. Jednu chvíli jsem uvažoval, že ji vykradem. Pak jsem zjistil, že jsem našel nějaký klikový stroj na výkupně železa. Říkal jsem: ,Výborně, to se zabavuje a dál se to posouvat nebude.‘ Trlidovi (Vladimír Trlida) jsem říkal, že mám cyklostyl. A on odpověděl, že to mám hlídat. Pak jim v Brně zabavili cyklostyl, tak jsem našel jiný a ten klikový se tam posunul. Nejlepší byly ty dva motorové. Byly to obrovské mašiny, které to chrlily. A nemuselo se točit kličkou. Našel jsem na Pasecké ulici výkupnu. Odevzdal to tam někdo z nějaké firmy.“

  • „To byly klikovky, většinou to byly normálně cyklostyly na kliku. Ale poslední dva kusy, ty jsem našel... tehdy byla výkupna na ulici Vodní, výkupčí tam byl František Adámek, tam jsem našel dva přístroje. Byly normálně motorové, byly větší, vyšší, bylo to vysoké asi, nevím, 60 centimetrů na výšku, ten cyklostyl, a byly oba dva stejné. Takže jsem je z toho šrotu, z toho železa vytáhl, a protože jsem tam jel pro papír, to si pamatuji doteď, protože jsem tam nakládal papír, slisovaný do balíků, tak jsem vzal ty dva železné cyklostyly, protože ty byly v železu a strčil jsem je na auto. Frantovi Adámkovi jsem za ně musel dát peníze, protože říkal: 'Hele, to známe, vykoupené po koruně, má to padesát korun, dej sem stovku', tak jsem to musel zaplatit, ale to mě netrápilo. A ty cyklostyly jsem odvezl na Kudlov, co byly sběrné suroviny, a zavolal jsem prostě Jungmanna (nebo jsem se tam zastavil) a říkám: 'Hele, ať si pro ty cyklostyly někdo přijde'. Další cyklostyl byl třeba - to našel Karel Jermanský, šofér, ten to vezl zase ze Slušovic - taky tam měl cyklostyl a xerox, což byla naprostá, úplná bomba. Ovšem oni ten xerox vyhodili z prvního patra. Takže když tam pro to přišel Bedřich Koutný, tak se tam rozplakal. Nad tím xeroxem se rozbrečel, normálně mu vyhrkly slzy, protože bylo jasné, že se to nespraví.“

  • „Když Standa [Devátý] dělal mluvčího, dali mi telefon, který Staňa vyrobil, ve kterém byl konektor na nahrávání do magneťáku. Že kdyby to spojení náhodou někde něco přerušilo, tak že zavolají mně domů, protože jsem měl doma podvojný telefon se sousedem, že by jako zavolali mně a já bych to nahrál na kazetu. Kdyby se něco dělo a oni se nemohli dovolat z Prahy - třeba Václav Havel nebo někdo takový, který by chtěl tomu mluvčímu - Standovi - něco říct. Tak jsem měl tento telefon, uzpůsobený na nahrávání, který asi vyrobil Staňa nebo někdo z jeho okolí, nevím. Ale nikdy jsme to nepoužili, to byla taková jistota.“

  • "Nebo [jsem dodával] papír... Ve sběru jsem tehdy mohl... i když to už bylo asi později, když začali tisknout SPUSA časopis, že jo, tak jsem sehnal blány - jo, to tam bylo, to se taky vyhazovalo kolikrát. Byly to prošlé zásoby odněkud z nějakého podniku, přijeli jsme tam, naložili čtyři tuny papíru a mezitím prostě hromada čistého kancelářského bílého papíru. Vyhodilo se to, tak jsem to sbalil a když na to třeba chtěli dělat desky, tak jsem v papírně šlohl třicet centimetrů krabicového papíru a v tiskárnách (dneska Grafo) jsem to nechal nařezat na A4, rozsekli mi to na mašině, dal jsem jim půl litru 'průtahové' a měli jsme nadělané prostě, nemuselo se to řezat ručně, že. Prostě takové věci, podpora toho tisku."

  • „Vědělo se to. Policajti házeli spisy do holendru. Holendr je zhruba deset metrů dlouhý ovál, ve kterém teče voda. A do toho se hází papír, který se tam rozpustí, rozmělní velikým ozubeným kolem a vznikne kaše, která se vyčerpá do zásobníku. A ten se žene na takový teplý pás, kde to uschne. A je z toho papír a rozlisuje se. Každou chvíli tam někdo stál. Dodnes se tam dělají skartace. Myslím, že to začali provádět následující týden po demonstraci na Letné. Asi vyhodnotili, že tohle už nerozchodí a nevylžou a raději to zlikvidují. Narvali to do toho. Kluci říkali, že něco i pálili, ale pálení je víc vidět. Stávali tam i předtím v osmdesátým šestým, sedmým roce, ale tehdy tam stáli obden, kdežto rok předtím tak dvakrát do roka.“

  • „Ve Svitu v Otrokovicích jsem v papírnách sbalil půl palety papíru, co se z toho vyráběly krabice na boty, a když jsme jeli do tiskárny v Loukách, tak jsem to vzal s sebou na náklaďák. Šel za chlapem, co rozřezával papír. Řekl jsem mu, ať mi z toho papíru nařeže A4, a dal mu půllitru Borovičky. Ptal se mě, na co to mám, a já mu odpověděl, že do králikárny. Měl jsem nastříhanou paletu papíru. Nebo se likvidoval prošlý papír ve firmách. Věděl jsem, že vyhazují tři metráky papíru A4 a že se na to bude dobře tisknout. Zavolal jsem (Vladimíru) Trlidovi a zeptal se, kam to mám dovézt. Dovezl jsem to a přeskládali jsme to. Nechtěl jsem vědět, kde to je.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 22.09.2017

    (audio)
    délka: 02:39:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Zlín, 01.08.2025

    (audio)
    délka: 01:42:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zajišťoval stroje a papíry pro tisk samizdatů

Miroslav Prokeš
Miroslav Prokeš
zdroj: archiv Dany Foukalové

Miroslav Prokeš se narodil 13. prosince 1958 ve Vsetíně. V jeho čtyřech letech se rodina přestěhovala do Gottwaldova - dnešního Zlína. V mládí se zařadil mezi tak zvané máničky. Nosil dlouhé vlasy a charakteristické oblečení. Během vojenské základní služby v Chebu si prý plně uvědomil, že žije v nesvobodném státě obklopeném ostnatým drátem. V Gottwaldově se pak napojil na lidi kolem Stanislava Devátého, kteří aktivně působili proti komunistickému režimu. Mimo jiné ve městě a okolí tiskli samizdaty. Na to ale potřebovali tiskařské stroje a velké množství papíru. Tajně jim je dodával Miroslav Prokeš pracující tehdy ve Sběrných surovinách. V prosinci 1989 byl také svědkem, jak příslušníci StB ničí archivní svazky. Po revoluci se Miroslav Prokeš stal živnostníkem. V roce 2025 žil stále ve Zlíně, kde do svého odchodu do důchodu roku 2022 provozoval obchod a servis s výpočetní technikou.