Jana Procházková

* 1933

  • "V 52. roce jsem maturovala, takže pět let předtím už jsem byla na gymnáziu. Tak to jsem právě v té době s Horákovou byla na gymnáziu. Nejhorší bylo, že vždycky přišli do třídy a řekli: "Tady se podepíšete." A my jsme museli udělat frontu a museli jsme se podepisovat. Takže to byly asi ty podpisy těch, kteří chtěli smrt Horákové. Bohužel. My jsme nevěděli, co podepisujeme. Možná, že nám něco řekli, ale my jsme to zas nevěděli, v tu dobu takovej člověk ví houby. My jsme vlastně navázali na tu válku. My jsme byli už zvyklí, že musíme držet hubu a krok."

  • "Měla jsem spolužačku. Bydleli v takovém sklepním bytě vedle nás. A tahle Darina nám asi ve třetí třídě říkala, že její tatínek je číšník a poslouchá, co si lidi povídají a pak že to chodí udávat. A víte, co řekla mně? Já jsem měla takovou dvoubarevnou tužku, byla modrá, červená a navíc byla anilinová. A ona mi říká: "Když mi tuhle tužku nedáš, tak já tě udám." Tak já jsem jí tu tužku dala, protože jsem se jí bála."

  • "Ve Strašicích byly kasárna. Byli tam ubytovaní naši vojáci a posléze za války Němci. A největší legrace byla, že ti Němci chodili po statcích a chtěli máslo a třeba si sedat. Chtěli se bavit, protože taky to byli normální lidi, i když my jsme je neměli rádi. A já si pamatuju dodneška, že jsem seděla na šlapátku od šicího stroje a jedla jsem jitrnici, když přišel Němec. Sedl si a ptal se mě, koho mám ráda, jestli mám ráda Čechy nebo Němce. Všichni trnuli, co řeknu, protože o Němcích se mluvilo. A já jsem prý řekla, že mám ráda všechny hodný lidi na světě."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 04.06.2025

    (audio)
    délka: 01:20:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 11.06.2025

    (audio)
    délka: 01:30:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jak uvidíš esesáky, okamžitě na druhej chodník

Jana Procházková v roce 1952, maturitní tablo
Jana Procházková v roce 1952, maturitní tablo
zdroj: Archiv pamětníka

Jana Procházková se narodila 1. září 1933 v Rokycanech do dělnické rodiny. Dědeček Jan Mráček vykonával řemeslo uhlíře. Zatímco otec Jaroslav byl nástrojařem, matka Františka zastávala roli hospodyně a později se živila jako telefonistka. Jako dítě byla pamětnice svědkem mnoha událostí válečné Prahy. Hned po gymnáziu, kde se nedobrovolně stala součástí komunistických podpisových akcí, dostala Jana Procházková místo v Československém rozhlase. Její první pozice obnášela technickou kontrolu právě vysílaného procesu s Rudolfem Slánským. Později ji povýšili do programového ústředí. V rozhlase se také pamětnice seznámila se svým manželem Janem Procházkou, který zastával vysokou funkci ve zpravodajské redakci a během roku 1963 působil jako ředitel plzeňského rozhlasu. Procházkovi se také přátelili se spisovatelem Otou Pavlem a jeho ženou Věrou. Ačkoli byl manžel přesvědčeným komunistou, po nástupu normalizace nemohl v rozhlase kvůli reformním názorům dále působit a roce 1979 zemřel na leukémii. Od roku 1986 se Jana Procházková pravidelně účastnila protirežimních demonstrací. V roce 2025 žila pamětnice v Praze.