O vše jsme přišli dvakrát, nic jiného než práce nebylo
Stáhnout obrázek
Anna Plobner se narodila 5. února 1932 v osadě Na Šancích. Osídlení administrativně přináleželo k lidnaté obci Pavlův Studenec na Tachovsku. Vyrostla zde v rodině Josefa a Sophie Wallererových společně se svou starší sestrou Bertou a mladším bratrem Josephem. Osada i celá obec patřily do sudetského území, které bylo po mnichovské dohodě anektováno nacistickým Německem. Většina mužů tedy musela narukovat do války na straně Třetí říše. Týkalo se to i otce pamětnice. Matka se musela sama postarat o své tři děti, přičemž i ony už jako malé musely zastat mnoho práce. V lese, na poli, na gruntech. Po válce bylo téměř všechno místní německojazyčné obyvatelstvo odsunuto. Rodina Wallererova se dostala až do posledního transportu ze Studence, který z obce vyjížděl 7. září 1946. Zhruba dva měsíce trval transport, než se 19. listopadu 1946 jeho pohyb zastavil v sovětské zóně u jedné hodné ženy, která rodině poskytla přístřeší ve svém domě. Hlubokým přáním celé rodiny ovšem bylo pokračovat dále zpět k česko-německým hranicích do Bärnau. Přes následné peripetie, kdy byli v lednu 1947 nejdřív zajati na hranici do americké zóny, putovali po táborech v Dolním Bavorsku, po několika letech strávených v této německé oblasti získal otec i všechny děti práci v knoflíkové továrně v Bärnau. Konečně tedy v roce 1953 se do vytouženého místa mohli přestěhovat. Anna Plobner se zde později v roce 1961 provdala, přičemž se jejím manželem stal její bývalý spolužák ze základní školy, rodák z osady Francovy domky v Pavlově Studenci. Novou rodinu spolu založili už ale v Bärnau, vychovali dvě děti a vlastníma rukama postavili nový dům.
