Chtěl jsem u všeho být, ale vždycky jsem si hlídal záda
Stáhnout obrázek
Jiří Pichrt se narodil 15. září 1951 v Praze. Vyrůstal v rodině poznamenané dramaty druhé světové války. Matka Eliška byla v březnu 1942 přímou svědkyní smrti kapitána Václava Morávka, posledního z protinacistické odbojové skupiny Tří králů, kterého gestapo zastřelilo u Prašného mostu. Po válce vstoupila do Komunistické strany Československa (KSČ), ale po politických procesech v roce 1951 legitimaci odevzdala. Otec Jiří Pichrt starší se účastnil Pražského povstání a jen náhodou unikl popravě na Masarykově nádraží. Pamětník vyrůstal ve Vršovicích, vyučil se elektromechanikem a později si doplnil průmyslovku. Od mládí jej fascinovalo dění ve veřejném prostoru – u všeho musel být. V srpnu 1968 dokumentoval okupaci u Československého rozhlasu, kde fotografoval hořící tanky, barikády i střelbu. Aktivně se účastnil demonstrací konce 60. let včetně Palachova pohřbu, protestů po hokejovém vítězství nad SSSR či výročí okupace v roce 1969, kdy opakovaně čelil zásahům policie a Lidových milicí. V polovině 70. let nastoupil do podniku Inženýrské a průmyslové stavby (IPS) a vzápětí na vojnu k zabezpečovacímu pluku ministerstva vnitra, kde zažil absurdní poměry i večírky důstojníků. Po vojně pracoval deset let jako slaboproudý technik v Dílnách Československého kamenoprůmyslu. Také v 80. letech se účastnil řady významných protestů včetně Palachova týdne nebo 17. listopadu 1989 na Národní třídě. Po revoluci využil znalosti němčiny a s manželkou založili cestovní kancelář Via Bohemica, která po sametové revoluci vozila turisty do Itálie a Chorvatska. Po jejím zániku v roce 2005 pracoval až do odchodu do důchodu ve firmě Euromont. V roce 2026 stále žil v Praze a hrál v country kapele.