Hana Pelikánová

* 1939

  • „No a pak k tomu vysídlení. Měli na to asi pět nebo šest dní, aby se mohli sbalit. Naše máma měla dvě děti a s námi šla její sestra, která už byla v té době vdova, ta měla taky dvě malé děti. A celá ta polská vesnice s tím panem Hovorkou nás odvezli na nádraží. Ještě přišli za mámou, aby nadělala nudle, že budeme dlouho na cestě, aby je usušila, abychom neměli hlad. Ale já si nepamatuju, že by to pro mě bylo strašné. My jsme byli děti, jeli jsme vlakem a hlad jsme neměli. Až pak, když jsem se dozvěděla, že opravdu jsme měli jít na Sibiř a že ten pan Hovorka to všechno vyjednal – na těch velvyslanectvích v Polsku že se domluvil, takže nás nasměrovali do Čech.“

  • „A zažila jsem tam válku, protože jsme měli nový dům, velký dvůr, takže ta vojenská auta a ta šarže byla u nás na dvoře. Vím, že maminku museli schovávat, protože se tam znásilňovalo. No a pak přišla druhá armáda a ta vyrabovala celý barák, strhali zlaté kliky, vzali všechny zavařeniny, zdevastovali a šli dál.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Karlovy Vary, 06.03.2025

    (audio)
    délka: 01:07:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
  • 2

    Karlovy Vary, 26.09.2025

    (audio)
    délka: 21:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vlak měl odjet na Sibiř. Na poslední chvíli zamířil do Československa

Hanina fotografie z maturitního tabla, 1957
Hanina fotografie z maturitního tabla, 1957
zdroj: archiv pamětnice

Hana Pelikánová, rozená Kurzawová, se narodila 21. července 1939 v Czermíně (Čermíně) v Polsku do rodiny české protestantské menšiny. Její předkové se do Polska uchýlili po bitvě na Bílé Hoře a žili zde více než dvě století. Po druhé světové válce se rodina ocitla mezi etnicky pronásledovanými Čechy – protestanty, kteří byli v tehdejším Polsku vnímáni jako cizí prvek. V prosinci 1945 proto odjeli v rámci repatriace do Československa. Cesta byla dramatická: vlak s vysídlenci byl v Katovicích zadržen a hrozilo, že budou místo do Čech posláni na Sibiř. Díky zásahu učitele Viléma Hovorky však rodiny nakonec dorazily do Čech; Kurzawovi a jejich sousedé se usadili v Kamýku na Tachovsku. Hanin otec Ernst se po návratu z nucených prací rozhodl zanechat zemědělství a rodina se přestěhovala do Staré Role u Karlových Varů. Hana zde vychodila základní školu, vystudovala hospodářskou školu a v roce 1957 maturovala. V letech 1957–1971 působila jako účetní na národním výboru, později u Městské správy kin a při Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary, kde zodpovídala za vyúčtování a předprodej vstupenek. Odmítla vstoupit do Komunistické strany Československa (KSČ), což ovlivnilo její pracovní možnosti. V 80. a 90. letech pracovala v podniku Povodí Ohře, kde po roce 1989 působila i na pozici ekonomického náměstka. Po roce 1999 odešla do důchodu, nadále však vypomáhala s účetnictvím v rodinné firmě. Hana Pelikánová má dvě dcery a v době natáčení v roce 2025 žila v Karlových Varech.