Cyril Pazderka

* 1946

  • „Rodiče rozhodli, že se půjdu učit zahradníkem, což mě vůbec nebavilo. Prostě jsem tam ale nastoupil. Byla to ale učňovská škola, kde vládly socialistické mravy. Většina z nás, co tam byla, byly děti z vesnických rodin a katolického prostředí. Převychovávali nás a dělali z nás do budoucna socialistické lidi. Bylo to až s takovou absurdností, že jsem byl dvacet kilometrů od Lednice a domů jsem se dostal jen jednou za měsíc. A to jenom, aby nás od rodiny oddělili a převychovávali. Ráno byla rozcvička a pak každý den politická aktualita. Myslím si, že na většinu z nás to nemělo vliv, že těch socialistických lidí moc z Lednice nevyšlo. Spíš to vzbudilo odpor a vzdor.“

  • „Táta ještě s nějakým kamarádem se do něj pustili a umlčeli ho, že nakonec odešel jako spráskaný pes, ten agitátor. Tátovi to nezapomněli a za pobuřování ho odsoudili asi na tři měsíce pro politický delikt. Nechávali ho… ten nástup do věznice, nechávali tomu volný průběh. Roku 1956 byly u nás hody a v sobotu před nimi byla práce na polích. Sklízely se meruňky, žně byly a tak dále. Hody byly vždycky velkolepá celovesnická slavnost a v rodině taky – pekly se koláče, chystalo se jídlo a tak dále. A v sobotu odpoledne si pro něj přišli pro výkon trestu. Byla to pro nás taková strašlivá sprcha, že nám dětem najednou odvádí tátu, ale také živitele. Protože na něm stálo celé to hospodářství – dobytek, pole. Pamatuji si, že táta sekal obilí kosou a my odebírali pokosené obilí a vázalo se do snopů a dováželo. [Toho], na kterém to stálo a padalo, nám sebrali do kriminálu. Na tom jsem si uvědomil, jak je to zlý a zákeřný režim – ten komunistický.“

  • „Protože jsme byli velká rodina a měli jsme dobré vztahy, nemohl [bratr Josef z Londýna] k nám a my jsme nemohli za ním. Scházeli jsme se tedy v Maďarsku, protože tam ten ‚gulášový socialismus‘ nebyl tak přísný. Jelikož měl rakouské občanství, mohl do Maďarska jezdit. A my jsme tedy, milostivě řečeno, mohli také. Takže jsme se scházeli v Budapešti a potom u Balatonu. Protože jsme všichni sourozenci měli hodně dětí, někdy jsme se smáli, že by bylo lepší místo toho vyrážet pěti nebo sedmi auty najmout rovnou autobus. Opravdu nás tam bylo hodně. Bylo to krásné, nejen rodinné setkání, ale i duchovní. Jako kněz měl kontakty do světové církve, zajímala ho politika a podobné záležitosti. Když přijel z Rakouska do Maďarska, přivážel s sebou ohromný batoh napěchovaný knihami ze zahraničních nakladatelství – Tigridovo svědectví z Paříže, římské vydavatelství náboženské literatury a podobně. To se tam pak mezi lidmi rozdalo. Mně se stala jedna legrační věc. Jeli jsme potom domů a samozřejmě jsme si mysleli, že ty knížky musíme dobře uklidit, aby je nikdo nenašel. Tak jsme je všelijak schovávali v autě. A za dva roky jsme se do Maďarska vrátili zpátky. Když jsme vybalovali věci potřebné ke stanování – stan, spacáky – našel jsem v jednom spacáku knížku, která tak putovala do Československa, zase zpátky a zase zpátky do Čech. Bylo to až komické.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jihlava, 24.11.2023

    (audio)
    délka: 01:21:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Jihlava, 05.07.2025

    (audio)
    délka: 02:18:50
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nespravedlnost nám poskytovala přirozenou touhu po svobodě

Cyril Pazderka, natáčení pro Paměť národa, Jihlava, červenec 2025
Cyril Pazderka, natáčení pro Paměť národa, Jihlava, červenec 2025
zdroj: Paměť národa

Cyril Pazderka se narodil 1. března 1946 v Bořeticích na jižní Moravě jako sedmé z osmi dětí Jana a Marie Pazderkových. Rodina se živila zemědělstvím, byla katolického vyznání a otec byl členem lidové strany. Po roce 1948 čelili tlaku na vstup do JZD, což dlouho odmítali. Roku 1953 narukoval bratr Stanislav k Pomocným technickým praporům. Otec za odpor proti kolektivizaci v roce 1956 skončil na tři měsíce ve věznicích Cejl a Kuřim. Do JZD nakonec rodina vstoupila v roce 1959. Pamětník navštěvoval obecnou školu v Bořeticích, měšťanku ve Velkých Pavlovicích a poté se vyučil zahradníkem v Lednici. V roce 1968 emigroval bratr Josef do Rakouska, připojil se k řádu jezuitů a roku 1974 přijal v Innsbrucku kněžské svěcení. Od roku 1975 působil v Londýně v krajanském středisku Velehrad. Protože hranice zůstávaly uzavřené, rodina se s ním scházela v Maďarské lidové republice, nejčastěji v Budapešti a u Balatonu. Josef na tato setkání přivážel náboženskou a exilovou literaturu, kterou si sourozenci odváželi domů do Československa. V roce 1972 uzavřel Cyril Pazderka sňatek a přestěhoval se s manželkou do Jihlavy. Nedaleko města s přáteli zrekonstruoval chalupu, která se stala místem duchovních setkání pod vedením salesiánů. V listopadu 1989 se podílel na organizaci výjezdu jihlavské farnosti do Říma na svatořečení Anežky České a účastnil se shromáždění v Jihlavě i na pražské Letné. Po pádu režimu se bratr Josef vrátil z emigrace. V době natáčení (červenec 2025) žil Cyril Pazderka v Jihlavě.