Václav Pavlíček

* 1935

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „A když nás zabíralo JZD, tak do JZD šlo asi čtrnáct kusů hovězího, tři koně, asi čtyři nebo pět prasat. No a to byla taky... Kontingenty už byly tak neúnosné, že [otec] podepsal přihlášku. Poté krávy, ten dobytek, se dal do nějaké společné stáje, to bylo provizorium, nějaké stodoly. JZD tam založili kovozemědělci z Bruntálu, z Lenasu, co tam měli půl hektaru nějakou zahrádku, tak založili JZD a potom tam začali nahánět lidi. Táta se tam přišel podívat, krávy nepodojené, bučely hladem, tak se sebral, bráchu, krávy odvázal a... Ne, napsal dopis, že vystupuje z JZD a krávy si vzal domů. Jenomže podle stanov zrušení musela schválit členská schůze, čili dali mu z toho rozkrádání národního majetku. Rok natvrdo, brácha tři čtvrtě roku natvrdo. A doma manželka mu umřela v roce 1948, doma děcka, to nikoho nezajímalo."

  • „V sousední vesnici v Držkové byli příslušníci SS [Jagdkommando] a šli na kontrolu. Byl tam pekař Štefka a u něj byli dva partyzáni, kteří vyjednávali nějakou dodávku chleba nebo něco podobného. Legitimovali je a jeden z partyzánů zastřelil toho důstojníka. Ten voják utekl. My jsme byli s tátou na poli, což bylo na kopci, a slyšeli jsme střelbu. Táta hned zavelel lehnout, byli jsme asi 500 metrů od silnice. Němec chytil formana a schovaný za vozem běžel do posádky. Aby zřejmě měl důkaz o boji, střílel po všem, co viděl kolem. Šel tam člověk na kopci, tak po něm střílel. Prostě střílel na cokoliv, co se pohnulo. Potom přijeli Němci do vesnice, postavili uprostřed vesnice kulomet a stříleli po celé vesnici. Zjevně museli veliteli doložit boj. Byla to zřejmě jejich výmluva. Když jeden muž vylezl na silnici podívat se, co se děje, smetl ho kulomet."

  • „Co mi tak utkvělo v paměti. Ten bombardér, jak tam spadl. To jsme zrovna mlátili, myslím. Měli jsme puštěnou mlátičku, když se to zastavilo a bylo zamračené. Nad mrakama jsme slyšeli kulometnou palbu, najednou se z mraků vynořil hořící bombardér a padal na naši chalupu. Padal ve vývrtce, takže to obkružovalo dokola. Spadl asi tak 500 metrů na kopci. Prostě jak kroužil, tak narazil na kopec. Ale ve vzduchu vybuchl, takže mu odpadlo křídlo, myslím, s dvěma motory, to spadlo na kraji dědiny. Pohledově to vypadalo, že padá na barák, tak jsme s mladším bráchou utíkali. A jak vybuchl, tak plechy poletovaly jako cigaretové papírky. Ale jak dopadaly na zem, tak to bylo žuch, žuch, to byly rány. No a utekli jsme až do Teplice, potom jsme se vrátili a v Držkové byla nějaká posádka SS proti partyzánům, tak ti hned, tam bylo spousta rozsetých kulometných nábojů a myslím, že tam byly nějaké kulomety, tak to potom ti příslušníci SS sbírali. A ještě když to letadlo padalo, tak tři letci na padácích se pohybovali pod těmi mraky. A zajímavé, já nevím, ale pohledově se to tak zdálo, Messerschmitt stíhačka na ně nalétávala a ozývaly se kulomety. A najednou z té stíhačky vyšlehl oheň a spadla za Sobolicu na Slušovicích."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jeseník, 20.03.2025

    (audio)
    délka: 02:25:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Plechy poletovaly jako cigaretové papírky

Václav Pavlíček v roce 1946
Václav Pavlíček v roce 1946
zdroj: archiv pamětníka

Václav Pavlíček se narodil 27. září 1935 v Kašavě u Zlína. Na konci srpna 1944 se devítiletý Václav stal svědkem pádu amerického bombardéru v Kašavě. V roce 1945 se rodina přestěhovala do pohraničí. Usadili se v největším hospodářství v obci Nová Véska u Bruntálu. Krátký čas tam ještě bydleli s původními německými majiteli. Po komunistickém převratu a následné kolektivizaci otec Alois Pavlíček dlouho odmítal vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Po nátlaku se sice jeho členem stal, ale když viděl, jak zacházejí s jeho dobytkem, odtáhl ho domů a z JZD vystoupil. Krátce poté otce i nejstaršího syna Aloise poslali za rozkrádání majetku do vězení. Když se otec po roce vrátil z vězení domů, začal opět hospodařit. V roce 1956 ale zemřel na infarkt a JZD definitivně hospodářství zabralo. Václav Pavlíček vystudoval lesnickou školu a po vojně pracoval jako lesník. Nikdy nevstoupil do komunistické strany. Během pražského jara se stal v rámci Československých státních lesů členem krajského výboru Revolučního odborového hnutí (ROH). S počátkem normalizace mu bylo zrušeno členství v ROH a musel čelit tlaku ze strany komunistického režimu kvůli náboženskému vyznání svých dětí. Po revoluci vstoupil do Občanského fóra a později do ODS. V roce 2024 postihly Domašov, kde bydlel, katastrofální povodně, které zničily jeho zahradu. Ačkoli utrpěl velké škody, jeho dům nakonec odolal nejhoršímu díky velkému dubu, který udržel bortící se svah nad domem.