Jaroslav Obročník

* 1947

  • „V tu dobu se měnily uniformy policie a potřebovali pásky. Udělali výběrové řízení. To jsem zaregistroval, tak jsem tam jel. V podstatě jsem na to byl sám. Ještě tam byl druhý kluk, který měl zájem o pouzdra. Takže on, že ty pouzdra, a já, že pásky. Nikdo jiný tam nebyl, protože všechny firmy jako KOZAK atp. nevyráběly ze silné kůže. Ty pásky jsou podle vzoru Američanů, šest milimetrů silná kůže, speciální ocelová přezka. Takže řekli: ‚Udělejte prvních sto a musíte si zajistit přezky.‘ Jel jsem jako podnikatel do Kdyně v saku, že mám zakázku. Nakonec řekli, že jo. Musel jsem nakreslit technickou specifikaci. Byly s tím nějaké peripetie, nakonec jsme udělali těch sto, a protože stejně nikdo jiný nebyl, tak, holt, nám to dali. Celkově jich bylo 30 000.“

  • „Když jsem dělal v Jičíně na Státním statku elektrikáře, jednou ráno jsem přišel na ředitelství. Přišel ke mně maník a říká: ‚Já bych od tebe něco potřeboval.‘ Odpověděl jsem: ‚Jestli chceš nějakej melouch, teď nemám čas.‘ Vůbec jsem nevěděl, o koho jde. Říkal: ‚Víš, ty jsi takovej mladej, perspektivní, fakt bychom byli rádi, kdybys k nám vstoupil.‘ Tak mi došlo, že to je komunistický náborář. Chvíli jsem tak laboroval, že se na to necítím, a on, že mají školení. Chvíli jsem na něj čuměl a pak jsem mu řekl: ‚Hele, já do strany nikdy nevstoupím! Stačí ti to?‘ Řekl: ‚Stačí.‘ Pokud dělník vstoupil do strany, tak chtěl nějaké výhody nebo chtěl na někoho donášet. Jiný důvod k tomu nebyl.“

  • „Byli jsme na cvičení, náš spojovací prapor. Vyjeli jsme, předtím při takovém cvičení jsme fasovali ostré náboje, hlídalo se tam. Nevím, jestli tenkrát někdo něco věděl, nebo proč, ale dojeli jsme bez ostrých. Když přilítli Rusové, tak jsme jim jako spojaři rušili provoz, noc a další den. Odpoledne nad námi prolétly delty se zavěšenými raketami. Tak bylo jasné, že bychom měli přestat. Věděli, odkud to jde, letadla byla výstraha. Důstojníci okamžitě pochopili, o co jde, ale většinou z toho byli naštvaní.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Skalany, Turnov, 01.12.2024

    (audio)
    délka: 02:44:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Turnov, 11.03.2025

    (audio)
    délka: 02:21:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Hory jsou na světě, protože Země nemá ruce, aby je mohla sepnout k nebesům

Jaroslav Obročník ve skalním městě v Českém ráji přibližně v roce 1980
Jaroslav Obročník ve skalním městě v Českém ráji přibližně v roce 1980
zdroj: archiv pamětníka

Jaroslav Obročník se narodil 25. srpna 1947 v Karlových Varech. Rodiče, Slováci Štefan a Marie Obročníkovi, přišli po válce do českého pohraničí. První roky se často stěhovali podle pracovních příležitostí. V roce 1957 otec zahynul v dole, matka nastoupila do třísměnného provozu na šachtě. Jaroslav a o tři roky starší sestra Marie se o sebe starali sami a Jaroslav si uvědomil svobodu, kterou tím získal. Se sestrou trávili letní prázdniny u prarodičů na Slovensku v náruči jednoduchého způsobu života, volnosti a drsné přírody. Tyto zážitky zásadně formovaly jeho pohled na život. Na základní škole Jaroslava velice ovlivnili učitelé. Začal cvičit gymnastiku a hodně číst. Poté absolvoval střední energetickou průmyslovku v Kladně. Na vojnu nastoupil v roce 1966 ke spojařům, kde vznikl horolezecký kroužek. Trénovali každý víkend ve Vysokých Tatrách. Po konci vojenské služby žil v Praze, pracoval jako stavební dělník – lešenář, aby měl dobrou fyzickou kondici a volný čas. Všechno v té době podřizoval horolezectví. Členem československé reprezentace se stal na začátku 70. let. Dvakrát přežil ve skalách úder bleskem. V roce 1974 jel jako jeden z šesti na expedici do USA, zdolat stěnu El Capitan, za což výprava dostala cenu Výstup roku. Nejčastěji lezl Jaroslav Obročník s kolegou z oddílu Praga, Karlem Schubertem. Ten však zemřel na osmitisícovce Makalu v roce 1976. V té době měl Jaroslav Obročník ročního syna Davida a novorozenou dceru Terezu s horolezkyní Jitkou Obročníkovou, rozenou Weberovou. Začal se věnovat rodině a postavil dům v Kacanovech u Turnova. V roce 1978 se narodil syn Jan. V 80. letech pořádal pamětník indiánské tábory v duchu skautingu, hráli celoroční hry. V roce 1990 se oženil podruhé. S manželkou Dobromilou se jim ve stejném roce narodila dcera Jana. Po sametové revoluci založil kožedělnou firmu Dobra. Za peníze ze zakázky pro Policii České republiky v roce 1992 si spolu postavili dům ve Skalanech. V druhé polovině 90. let Jaroslav Obročník zastával funkci starosty obce Vyskeř, pořádal masopusty, byl hercem ochotnického divadla, založil lukostřelecký oddíl a vznikl tak jeden z prvních lukostřeleckých parkurů v Čechách. V roce 2015 předal firmu dceři Janě. V roce 2025 žil ve Skalanech, staral se o lukostřelecký parkur, dál pořádal masopusty a těšil se z rozvětvené úspěšné rodiny.