Vlasta Novotná

„Jako třída jsme dostali za úkol vyzdobit… nebo vytvořit takovou jakoby tryznu za Stalina. Bylo to u Jirkovských Na Tvrzi, kde byla hospoda s velkým sálem, ve kterém se dříve pořádaly všechny plesy. Ale jelikož to byl starý sál, tak tam bylo všechno takové sukovaté. No a v něm byl také dřevěný katafalk s bustou Stalina. Byly tam také stoly, na kterých jsme měli rozdělávat různé obrázky ze života Stalina. No a my děti jsme se strkaly a najednou ‚milý‘ Stalin spadnul a rozbil se. Ale teda paní učitelky Doležalová a Stejskalová – v těch by se člověk krve nedořezal. Byly z toho úplně vedle, co se stalo. A teď – kdo to půjde říct Vokounovi?! Nejblíže u katafalku stála Miluna Bačinová, která ani nedostala vysvědčení, až pak asi v srpnu.“

„Vím, že jsme šli na Suté Břehy po válce s dědou na houby. Přehlídl ceduli 'Zákaz vstupu' a doopravdy nelžu, chodili jsme po nevybuchlých bombách. Děda říká: ‚Ty už jsou dávno vybuchlé. Klidně můžete.‘ Šel si na cestu zapálit cigaretu a vtom jelo vojenské auto, ze kterého vystoupil nějaký generál.“ – „Důstojník?“ – „Spíš asi důstojník, a řekl: ‚Co tady děláte?‘ A hned na auto a že ho vezmou s sebou pryč, protože si mysleli, že to je možná ještě nějaký Němec. Když jsme viděly s Růžou, že chtějí dědu odvézt, tak jsme vylítly z mlází a brečely jsme. Teď důstojník říká: ‚Prokristapána, on tu má ještě děti! Dědku sakramentskej, koukejte mazat!‘ A už jsme z lesa mazali. Vím, že doma táta říkal: ‚Teda dědo, válku máte za sebou a tohle uděláte.‘ A děda byl snad týden zavřený doma a nevycházel ani ven, jak se za to styděl.“