Anna Novotná

* 1932

  • "Na tom Struhaři, tak náš táta tam zastupoval po válce, ještě v té válce tam zastupoval obecní úřad. Němci už odcházeli tam odtud z té vesničky a nechávali baráky. No tak táta říkal, bydlíme v jedné cimře, tak co kdybychom si tam vzali jeden baráček? No tak jsme si tam vzali jeden baráček a tam byla pec jako v tom Mlýnci, tam pekávala máma chleba a právě ten hrabě Lažanský nás zásoboval moukou. Vždycky přišel, tak co, pane Dudík, potřebujete něco? Hraběnka seděla v kočáru, on měl klobouk, tady měl tu štětku, jak se to dřív nosilo. No tak vždycky přinesl druhý den mouku na chleba. No a tam právě jsme se nastěhovali do toho baráčku a teď máma šla, že upeče chleba. Tak otevřela pec a tam bylo takových látek a všeho možného. No tak to vyndali a tam byl nějaký Zukal, tam se nastěhoval, a teď viděl, co tam je. Tak táta se musel z toho baráku vystěhovat a vystěhovali jsme se právě na ten Struhař.“

  • „No já s tatínkem chodila na louku, jsme pásali krávy, tak jsem s tátou chodila. A ve válce lítaly tyhle bombarďáky, jak lítaly, já to slyším ještě dneska, jak húúúúú, ztěžka jak letěly, jak měly nabité bomby. A létaly takové stříbrné, dneska to mají na stromkách, dřív to bylo stříbrné, ne zlaté, ale stříbrné, a toho bylo hromadu po nebi. A já říkám: 'Tati, proč tohleto takhle…' A on říkal: 'To ruší, to ruší, to oni hážou a ruší to.' A letěli na Karlovy Vary a právě to už měl být konec války a oni ve Žluticích pustili bombu, to bylo slyšet až k nám na ten statek. A potom i v Plzni, tam taky pustili. A táta, on to znal, tak já byla zase tak zvědavá, já jsem se furt vyptávala, mě to zajímalo, já byla taková, že jsem skutečně o tom chtěla vědět. No, takže jsem o tom věděla. A teďko jsme pásli krávy a tam byla taková velká višňovka a teď letěla bomba. Táta povídá: 'Ančo, schovej se, lehni si, lehni, schovej se.' Tak já jsem si lehla, on si lehl a teď to letělo, dopadlo to, nevybouchlo to. Táta povídá: 'Tak to bomba nebyla, to byla benzínová nádrž.' Oni jak letěli… Tak on tam potom šel, tam bylo plno benzínu v tom, takže ta vzpomínka je.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Žebrák, 25.02.0025

    (audio)
    délka: 01:06:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Žebrák, 04.03.2025

    (audio)
    délka: 01:27:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V Sudetech nás měli za cizince

Anna Novotná ve vojenské uniformě svého bratra; 50. léta
Anna Novotná ve vojenské uniformě svého bratra; 50. léta
zdroj: Archiv pamětnice

Anna Novotná, rozená Dudíková, přišla na svět 1. července 1932 v Oplotech u Žatce, měla jedenáct sourozenců. Otec Jan Dudík byl v 1. světové válce postřelen a vězněn v Rusku. Rodiče pocházeli ze Slovenska a meziválečná léta trávili prací na statcích v Německu, později se usadili v Čechách. Za prací se neustále stěhovali. V roce 1938 unikli transportu ze Sudet na Slovensko, válečná léta prožili na statku Mlýnec u Chyše, který náležel hraběti Lažanskému. Zde zažila bombardování Plzně i osvobození Rudou armádou. Krátce bydleli v domě po odsunutých Němcích, pak se celá 50. a 60. léta stěhovali za prací po různých státních statcích na Karlovarsku a Plzeňsku. V roce 1951 se vdala, s mužem vychovali čtyři děti. Když v roce 1968 vtrhli do Československa Rusové, oba synové byli zrovna na táboře, odkud je rychle přivezli zpět domů. V roce 1986 odešla do důchodu, pracovala pak jako pomocná síla u zedníků v Žebráku. V roce 2025 žila v Domě s pečovatelskou službou v Žebráku.