"Děda tam pracoval, on tam mohl (k oponě). Jenomže pak přijel Manfred do Zwinkendorfu a jeli se podívat na pomník, od kterého je to kousek k hranici, tak se šli podívat na Jaroslavice. A náš táta tam pochopitelně oral. A teď uvidí Manfreda a zařve: 'Manfrede!' Vylezl z traktoru, ale nepřešel tu cestu, stál vedle a bavili se. A ten žlutý práškovač, letadlo ze Strachotic, ten letěl, dvakrát to přeletěl, viděl ho, a tak to pochopitelně nahlásil. Náš táta z toho měl pak takový průšvih! Babička se zlobila - Mojmír byl už tehdy na zemědělce a Majda na pajdáku - že budou mít průšvih. Babička nadávala, já jsem nadávala, on byl chudák. Pepík říkal: 'Prokristapána, copak ten Jindra nemá rozum? Kdyby zůstal sedět v traktoru, tak ho ten chlap z letadla neviděl'!"
"Taky tam jel z vrchu od Mikulčic tank. A jak on vyjel, tak tam šly dvě baby oblečený v sukních. To byli Němci a ti měli panzerfaust. A jak se ten tank zvedl, tak ho podbili. On teda ještě dojel dolů, hořel. Vyskočil z toho nějaký mladý vojáček. Potom říkali ti, co bydleli naproti, že tam hořela Němečkova stodola. Oni ho chytili a hodili ho tam, do hořící stodoly. Ještě prý křičel: 'Mamáša!' Nebylo to lehký."
"A všichni mladí vylezli na ten kopec, na ten Svatojánek, a koukali, kde už dokola hoří vesnice. Říkali, že už jsou v Křepicích ohně. Střílelo se, ale moc ne. Bylo pěkně, tak tam byli. Ještě vím, že tam přišli ke stařečkovi a říkali: 'Tady před ten vchod tady ten písek, co jste odházeli, tam zase naházejte. Ať máte ty dveře kryté. Na to postavte branku - ať můžete vidět a není vás vidět.' A bylo už tak po páté hodině a najednou doletěly první kaťuše. Teď oni se začali všichni válet z toho Svatojánku, já vím, že Pavla od Bednářů si tam zlomila kotník. Pokutáleli se dolů a šlo se do sklepů, kde jsme přespali. Ještě jsme tam měli udělanou zazděnou část a tam byl takový podchod, že tam půjdou mladá děvčata - jak je válka, tak ty to mají zlý. Tak Kléma (starší sestra pamětnice) tam šla taky."
Marie Mühlbergerová se narodila 18. listopadu 1934 v Šitbořicích jako Marie Dvořáková. Jejími rodiči byli Jaroslav Dvořák a Františka Dvořáková. Její dědeček Eduard Konečný bojoval v první světové válce na straně Rakouska - Uherska a byl zajat na východní frontě již v roce 1914. Její strýc Josef Dvořák byl legionářem, který se vrátil domů vlakem přes Vladivostok. V Šitbořicích prožila druhou světovou válku na malém hospodářství rodičů spolu s o 4 roky starší sestrou Klementýnou. Během války musela rodina odvádět naturálie a jednou byli prověřováni gestapem kvůli možnému nelegálnímu držení pušky. Na konci války se ukrývali ve vykopaných krytech v kopci „Svatojánku“, zatímco ve vsi zuřily líté boje. Po skončení války se pamětnici narodil bratr a ona se přestěhovala nakrátko do Brna, posléze skončila v roce 1950 na pedagogické škole v Břeclavi. Po jejím dokončení v roce 1954 se přestěhovala do Jaroslavic v jihomoravském pohraničí, kde pracovala v dětském domově, později jako družinářka a příležitostná učitelka. V Jaroslavicích si našla manžela, Němce Jindřicha Mühlbergera, který patřil do částečně odsunuté rakouské rodiny. Spolu měli dvě děti - dceru Magdalenu (*1960) a syna Mojmíra (*1962). V roce 1968 byla pro nevhodnou poznámku vyloučena z KSČ. Kvůli rozdělené rodině manžela navštěvovala občas Rakousko, díky čemuž viděla, jaký je život za oponou. V roce 2017 ztratila syna Mojmíra kvůli syndromu zlomeného srdce. V roce 2025 žila v Jaroslavicích.
