Jan Mosebach

* 1941

  • „Po válce těch pár let, do toho 1955, to bylo zlý. To nebylo nic. Všechno bylo na příděl. A my jako Němci jsme dostávali poloviční příděly, stejně jako Židi za války. Kupovali jsme na týden tříkilový bochník chleba, ale jenom proto, že ten nevlastní otec byl potom vedený jako těžce pracující, takže jsme měli občas něco k jídlu navíc. Bylo dobré, že lidé, co šli do odsunu, nám vždycky přinesli nějaké věci. Buďto k jídlu, nebo to, co nám ukradli ti první, co přišli, jako peřiny a takové věci, tak to nám přinesli zase oni.“

  • „A když odešli Američané a přišli Češi, tak začalo být zle. Zřejmě se na nás mstili. Takže jsme se nesměli stýkat ani s českými dětmi, takže jsem se česky nenaučil, až později. My jsme byli prakticky na tom ostrově, taková enkláva, nemohli jsme pomalu jít ani do města, protože byla to taková zvláštní doba. Ale jako malé dítě jsem si to moc neuvědomoval. Až později, z vyprávění maminky a známých jsem si to dával dohromady, jak to asi bylo. Vím, že ten ostrov byl oddělený, takový vrata tam byly, že jsme nemohli ani ven, jako děti.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Nové Sedlo, 28.02.2025

    (audio)
    délka: 04:07:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Už jsme seděli ve vlaku, když nám oznámili, že do odsunu nejdeme

Jan Mosebach v Lokti roku 1960
Jan Mosebach v Lokti roku 1960
zdroj: archiv pamětníka

Jan Mosebach se narodil 10. září 1941 v Saské Kamenici (Chemnitz). Při narození dostal jméno Karl Hans, české jméno Jan mu do dokladů napsala matriční úřednice po přesídlení do Československa roku 1945. Jeho matka Franziska, rozená Liepertová, byla vyučená číšnice původem z Lokte, otec Karl Hans Mosebach byl prodavač. Krátce po chlapcově narození otec narukoval na frontu jako voják wehrmachtu a po válce byl řadu let nezvěstný. Přestože válku přežil, k rodině se už nevrátil. Jako malý chlapec zažil Jan Mosebach v Německu spojenecké nálety. Krátce po osvobození s matkou a sestrou přesídlili do matčina rodného Lokte, kde si matka našla nového partnera Franze Dotzauera. Zažili perzekuci ze strany Čechů přicházejících do pohraničí i internaci na ostrově na řece Ohři. Vzhledem k tomu, že Franz Dotzauer pracoval jako odborník v porcelánce, rodina byla vyjmuta z odsunu a dále žila v Lokti. Na začátku školní docházky Jan Mosebach vůbec neovládal češtinu a ve škole tedy příliš neprospíval. Od třetí třídy ho vychovávala teta se strýcem. Po ukončení základní školy nemohl dále studovat a vystřídal několik krátkodobých manuálních zaměstnání. Roku 1961 nastoupil na základní vojenskou službu, část vojny sloužil ve vojenském újezdu Hradiště a vysídleném městě Doupov. Z vojny byl propuštěn o tři měsíce dřív, protože podepsal smlouvu do ostravských dolů, kde pracoval následující čtyři roky. Roku 1966 se vrátil do Lokte a až do odchodu do důchodu byl zaměstnancem sklárny v Novém Sedle. Zde prožil invazi vojsk Varšavské smlouvy i normalizační prověrky. Pravidelně mohl navštěvovat své příbuzné v západním Německu, ale čelil nátlaku na vstup do KSČ i na spolupráci se Státní bezpečností.