Už jsme seděli ve vlaku, když nám oznámili, že do odsunu nejdeme
Stáhnout obrázek
Jan Mosebach se narodil 10. září 1941 v Saské Kamenici (Chemnitz). Při narození dostal jméno Karl Hans, české jméno Jan mu do dokladů napsala matriční úřednice po přesídlení do Československa roku 1945. Jeho matka Franziska, rozená Liepertová, byla vyučená číšnice původem z Lokte, otec Karl Hans Mosebach byl prodavač. Krátce po chlapcově narození otec narukoval na frontu jako voják wehrmachtu a po válce byl řadu let nezvěstný. Přestože válku přežil, k rodině se už nevrátil. Jako malý chlapec zažil Jan Mosebach v Německu spojenecké nálety. Krátce po osvobození s matkou a sestrou přesídlili do matčina rodného Lokte, kde si matka našla nového partnera Franze Dotzauera. Zažili perzekuci ze strany Čechů přicházejících do pohraničí i internaci na ostrově na řece Ohři. Vzhledem k tomu, že Franz Dotzauer pracoval jako odborník v porcelánce, rodina byla vyjmuta z odsunu a dále žila v Lokti. Na začátku školní docházky Jan Mosebach vůbec neovládal češtinu a ve škole tedy příliš neprospíval. Od třetí třídy ho vychovávala teta se strýcem. Po ukončení základní školy nemohl dále studovat a vystřídal několik krátkodobých manuálních zaměstnání. Roku 1961 nastoupil na základní vojenskou službu, část vojny sloužil ve vojenském újezdu Hradiště a vysídleném městě Doupov. Z vojny byl propuštěn o tři měsíce dřív, protože podepsal smlouvu do ostravských dolů, kde pracoval následující čtyři roky. Roku 1966 se vrátil do Lokte a až do odchodu do důchodu byl zaměstnancem sklárny v Novém Sedle. Zde prožil invazi vojsk Varšavské smlouvy i normalizační prověrky. Pravidelně mohl navštěvovat své příbuzné v západním Německu, ale čelil nátlaku na vstup do KSČ i na spolupráci se Státní bezpečností.
