Lidé doufali, že to byla snad poslední válka, kterou prožili
Stáhnout obrázek
Ludvík Monsport se narodil v Příboře v osadě zvané Véska 17. července 1925. Když byly pamětníkovi dva roky, tak se jeho rodiče Karel a Anna Monsportovi rozhodli odstěhovat do Klimkovic, kde zakoupili pozemek. Ludvík Monsport byl od útlého dětství vnímavý k okolnímu dění. Všímal si důsledků hospodářské krize, která ve 30. letech dopadla i na Ostravsko. Když v říjnu 1938 připadly většinově české Klimkovice do Sudet, bylo pamětníkovi třináct let a jeho největší vášní se stala elektrotechnika a fotografování. Rád poslouchal zahraniční rozhlas a sám si také stavěl různé rozhlasové přijímače. Když v roce 1940 nastoupil do učení do ostravských dusíkáren, pomohl upravit rádia i některým svým kolegům. Dost možná si neuvědomoval, o jak riskantní činnost šlo. V samém závěru války se mu podařilo vyfotografovat trosky sestřelené sovětské stíhačky La-7, která dopadla kousek od pamětníkova domu. Po válce nastoupil na vítkovickou průmyslovku a po maturitě v roce 1949 narukoval na vojnu do Rokycan. Jeho rodiny se však v 50. letech dotkla kolektivizace zemědělství. Za to, že otec odmítal vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD), musel Ludvíkův bratr Karel narukovat k Pomocným technickým praporům (PTP). Otec do JZD nakonec vstoupil. Po vojenské službě pamětník chvíli pracoval v Urxových závodech a následně znovu v dusíkárnách. V roce 1982 se odstěhoval na Slovensko, pracoviště však nezměnil. V roce 2025 žil v Klimkovicích, kam se po dvaceti letech na Slovensku znovu vrátil.
