Ludvík Monsport

* 1925

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • "Když nastal zábor, tak asi během týdne i tady v buduňku, ale i v Ostravě, byly Němci zorganizované opravářské čety, které likvidovaly ve všech přijímačích krátkovlnné zařízení, takže cizina se nechala poslouchat jedině na krátkých vlnách. V několika případech jsem, jelikož jsem byl zaměstnaný v dusíkárnách, tak jsem měl možnost spolupracovat s lidmi, kteří byli opravdu důvěryhodní, a tak jsem v několika případech jejich vykuchané zařízení upravil tak, že večer, když chtěli poslouchat Londýn, tak tam dali paralelní krátkovlnnou cívku a po dobu vysílání poslouchali cizí rozhlas. Ovšem bylo to s rizikem. To si až dnes, teprve potom jsem si uvědomil, že za to byl trest smrti. "

  • „Němci se snažili přemluvit české občany, pokud jim to nějak vyhovovalo, aby z nich udělali Němce anebo aspoň takové ty ‚papírové‘ Němce. Vím, že tenkrát přišli asi tři, jak to bylo i s tím rádiem, a otce přemlouvali, že by to nebyl problém, že kdyby to ‚o‘ v našem jménu Monsport nechal změnit na ‚a‘, tak že by to byl jako Man – muž, sportovní muž, a že otec má dva syny, že by mohl využívat německé výhody. A otec prohlásil: ‚Můj děda byl Čech, otec byl Čech a já německy neumím a svoje přesvědčení měnit nebudu.‘“

  • "Klimkovická radnice, tzv. buduněk. To byl původně pivovar na náměstí, který byl později postupně přebudován na městský úřad. Jelikož tam byly po obvodu ještě volné místnosti, tak tam byli implementováni obchodníci. Zleva doprava: obchod se smíšeným zbožím, potom tam byl holič, pak následoval na rohu hodinář a na protější straně byla jednak městská váha na vážení pevných, těžkých nákladů a nebo i zvířectva a vevnitř měla paní Gerlochová obchod s potřebami pro šití a pro švadleny. Je třeba podotknout, že ve sklepení toho buduňku byly hluboké studny, ve kterých byla užitková voda, která se používala na výrobu piva. Ten buduněk byl ale postavený na konci středověku a stala se z něj taková bašta českého a slezského národa."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Klimkovice, 27.06.2024

    (audio)
    délka: 01:21:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Klimkovice, 28.06.2024

    (audio)
    délka: 01:21:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 3

    Klimkovice, 16.07.2024

    (audio)
    délka: 01:54:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 4

    Klimkovice, 12.02.2025

    (audio)
    délka: 01:32:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 5

    Klimkovice, 14.02.2025

    (audio)
    délka: 01:38:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Lidé doufali, že to byla snad poslední válka, kterou prožili

Pamětník na vojně kolem roku 1950
Pamětník na vojně kolem roku 1950
zdroj: Archiv pamětníka

Ludvík Monsport se narodil v Příboře v osadě zvané Véska 17. července 1925. Když byly pamětníkovi dva roky, tak se jeho rodiče Karel a Anna Monsportovi rozhodli odstěhovat do Klimkovic, kde zakoupili pozemek. Ludvík Monsport byl od útlého dětství vnímavý k okolnímu dění. Všímal si důsledků hospodářské krize, která ve 30. letech dopadla i na Ostravsko. Když v říjnu 1938 připadly většinově české Klimkovice do Sudet, bylo pamětníkovi třináct let a jeho největší vášní se stala elektrotechnika a fotografování. Rád poslouchal zahraniční rozhlas a sám si také stavěl různé rozhlasové přijímače. Když v roce 1940 nastoupil do učení do ostravských dusíkáren, pomohl upravit rádia i některým svým kolegům. Dost možná si neuvědomoval, o jak riskantní činnost šlo. V samém závěru války se mu podařilo vyfotografovat trosky sestřelené sovětské stíhačky La-7, která dopadla kousek od pamětníkova domu. Po válce nastoupil na vítkovickou průmyslovku a po maturitě v roce 1949 narukoval na vojnu do Rokycan. Jeho rodiny se však v 50. letech dotkla kolektivizace zemědělství. Za to, že otec odmítal vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD), musel Ludvíkův bratr Karel narukovat k Pomocným technickým praporům (PTP). Otec do JZD nakonec vstoupil. Po vojenské službě pamětník chvíli pracoval v Urxových závodech a následně znovu v dusíkárnách. V roce 1982 se odstěhoval na Slovensko, pracoviště však nezměnil. V roce 2025 žil v Klimkovicích, kam se po dvaceti letech na Slovensku znovu vrátil.