Marka Míková

"My jsme to četli, já nevím, jak jsme se k tomu dostali, asi mi to někdo dal. Protože i jeden čas jsem přepisovala třeba Bondyho na stroji, ale už nevím, spíš jsem to dávala známým. To nebylo, že bych byla v nějakým systému přepisování, ale přepsala jsem určitě celé Invalidní sourozence. A to jsem pak dávala kamarádům, přes ten kopírák, prostě na tom starým stroji, co pořád mám. To byla taková moje vlastní touha být součástí boje proti komunistům. A s tou Chartou, to jsme tenkrát četli s bráchou a chtěli jsme to podepsat. Ale jak to udělat, jak se na to napojit... Na ty lidi a říct jim, že to chceme udělat."

"Vrátili jsme se z tábora tu noc 21. srpna, a když jsme se probudili, tak na náš balkon mířily tanky. To mám velice intenzivní, protože maminka šílela, odsunula nás do koupelny, že budeme spát v koupelně a bylo to velký drama. Velká událost. Pak si velice intenzivně vzpomínám na pána naproti v domě, který přetíral nápis Sokolovská. Vykláněl se z toho okna a přetíral to. Byl velký zmatek kolem toho v rodině, jak teda musíme někam jinam, protože co kdyby náhodou nějaký blázen vystřelil na ten náš balkon."