Václav Lukášek

* 1940

  • „Já vám ještě chci říct — v tom osmašedesátém, jo... Protože děda umřel v devětatřicátém, tak měl na hřbitově pomník, ruský legionář. Byla tam mapa Československa a jméno vytesané, byla tam jako republika, víte. A v tom osmašedesátém to někdo zbořil.“

  • „Normálně od Rýmařáku přijely tanky. Já jsem s ním osobně mluvil, s tím Rusem. On koukal z toho poklopu, ještě měl ten kvér, víte. Za mnou, kolem Šternberáku, šla moje manželka — měla za sebou děcka.“ „Učila ve škole, to jsme neřekli.“ „Tak jsem mu říkal: 'Иди домой, здесь нет контрaреволюции!' On vzal kvér, natáhl ho, a to už jsem měl strach. Říkám: 'Idi domoj!' A on jel na tom tanku dál.“

  • „Na louce u nás bylo německé letiště. Tam se zřítil německý aeroplán, a tak jsme s mým tátou šli na ty louky. Hledali jsme různé věci, které z něj zbyly — měly tam být boty utržené z nohavic, co si pamatuju, a různé trosky z toho letadla. Co šlo, to jsem donesl domů. To se sice nesmělo, ale propašoval jsem to, jak se říká.“

  • „Kluci, kteří jezdili oficiálně, tak přivezli návěs z Rakouska — to je to šedý.“ „Vím, co je návěs.“ „Hydrauliku, která se používala v Uničovských strojírnách, montovala se do bagrů. Můj vedoucí mi říkal: ‚Venco, zapřáhni ten návěs a jeď ho složit do Uničovských strojíren.‘ To jste neviděla, co to bylo. Řekli mi: ‚Nesmíš, hotovo. Máme tady papír.‘ Svolali radu, aby rozhodli, jestli mě pustí. Tak se usnesli — celej ten komunistickej výbor, co tam byl — že mě pustí jen s dohledem. A protože to byl materiál pro ně, dali mi chlapa s sebou a ten mě dirigoval, kam můžu. Složili jsme to, hotovo. A na bráně bylo napsáno, že Lukášek Václav nesmí do Uničovských strojíren.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Šternberk, 19.09.2025

    (audio)
    délka: 40:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Šternberk, 26.11.2025

    (audio)
    délka: 01:38:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Srpen roku 1968 mi změnil život

 Václav Lukášek při natáčení pro Paměť národa, Domov pro seniory Na Valech, Šternberk, 2025
Václav Lukášek při natáčení pro Paměť národa, Domov pro seniory Na Valech, Šternberk, 2025
zdroj: Paměť národa

Václav Lukášek se narodil 24. června 1940 v Jihlavě jako jediné dítě manželů Anny a Jaroslava Lukáškových. Otec pracoval jako účetní, matka byla v domácnosti a po válce našla zaměstnání jako dělnice. Z Jihlavy rodina odešla roku 1941 kvůli narůstající šikaně a agresi německého obyvatelstva vůči Čechům. Dětství prožil v Rasoškách, stal se svědkem lokálních událostí druhé světové války, včetně osvobození obce v květnu 1945. Vyučil se soustružníkem, poté absolvoval Střední průmyslovou školu v Hradci Králové. V letech 1958–1960 sloužil u letectva v Přerově. Během vojenské služby se seznámil se svou budoucí manželkou Marií, s níž se brzy oženil a společně vychovali tři syny. Od dětství se aktivně věnoval fotbalu. Po vojně mu nabídli přestup z Dukly Přerov do TJ Uničov, kde pracoval v Uničovských strojírnách jako rozpočtář. Za podnik vyjížděl i do zahraničí. V srpnu 1968 se v předvečer invaze vojsk Varšavské smlouvy vrátil z pracovního pobytu v Moskvě. Z podniku byl krátce poté povolán jako tlumočník k jednání se sovětskými představiteli. Pro svůj otevřený nesouhlas s okupací byl následně vyslýchán Státní bezpečností a roku 1972 propuštěn ze zaměstnání. Jeho děti kvůli politickému profilu otce nesměly studovat. Zbytek profesního života, až do roku 2000, strávil jako řidič u ČSAD Olomouc. Do Komunistické strany Československa nikdy nevstoupil a nabízenou spolupráci s StB odmítl. V roce 2025 žil Václav Lukášek v Domově pro seniory ve Šternberku.