Anna Liebigerová

"Jednou jsme se právě vraceli z krytu a náš dům byl rozbitý, padla bomba blízko něj. A tak nám uvolnili nějaké kanceláře v kriminálu. To byla jedna místnost vždycky a tam byly poschoďové postele, tak tam jsme v té jedné místnosti nějak tak žili. No bylo to špatné, protože na konci války hlavně ti dozorci, kteří se nějak paktovali s Němci, dělali velikánské vlastence. Dali přes silnici závoru. Teď normální, obyčejní lidi, maminky s děcky malými si řekli: 'My jsme Němci, co teď s námi bude?' a tak utíkali po Klatovské ulici, co vedla na Klatovy. Utíkali, že půjdou do toho Německa, a oni je všechny tahali do kriminálu a tam je mlátili. Tam to bylo hrozné. Tatínek přicházel vždycky úplně zničený, co ti lidi dokážou dělat. Byl takový citlivý člověk, hrozně ho to bolelo, jako kdyby mlátili jeho. A mamka říká: 'Prosím tě a ty vůbec...?' Otec říkal, že se nikoho ani nedotkne a jestli by chtěla, aby mlátil nějakou ženu s děckem? Ona mu řekla, že to ne, ale mohl by do někoho třeba jen strčit. A otec tehdy odpověděl, že do nikoho nebude ani strkat."

"A tak jednou taky, to vždycky zahoukaly sirény, zastavila tramvaj a pak si běžte, kam chcete. No a tak taky se mi to takhle jednou stalo. Zahoukaly sirény, zastavila tramvaj, no a malá holčička do druhé třídy s aktovečkou, nikdo si jí nevšiml. Tak ona zapadla do baráku za dveře, kde jsem se klepala, protože kolem mě padaly bomby, a to byly tříštivé bomby a zápalné bomby a viděla jsem, jak hoří, úplně jsem se třepala. Ještěže moji rodiče byli vzorní katolíci a naučili nás modlit. Já jsem tam v koutečku skrčená se modlila a modlila a dopadlo to dobře. Nakonec jsem se zachránila, no potom zase odhoukali. Ještě se nesmělo hned vyjít, protože jezdili ještě takzvaní pozemní střelci. A kdo vyběhl – no nevyběhněte z hořícího baráku –, tak toho kosili kulomety. Jak se někdo objevil, tak ho hned zabili. To jsem ale věděla, že ještě nesmím, až odhoukají konec a až odlétala ta letadla. No tak to byl takový nejsilnější můj zážitek. No a potom jsem teda vyšla a šlo se do školy. Ta byla pod plzeňským divadlem a ve škole už bylo dobře."