Pavel Lhota

„Moje matka dělala vedoucí dámského prádla v obchodním domě Prior, [což je] bývalý obchodní dům Breda. Měli tam takového zajímavého náměstka. On se jednou – byl to rok 1965 nebo 1964 – dostal na stáž do Německa a tam viděl, že se dělá samoobslužný prodej. Tak si usmyslel, že musí být samoobslužný prodej i v obchodním domě Breda a na zkoušku že to bude v dámském prádle. Moje matka proti tomu protestovala, že to není tak jednoduché a že se to musí zabezpečit, že to neuhlídají, že to lidi budou krást, protože to bylo něco nového. Dnes je to samozřejmost, ale v tom pětašedesátém roce to nebyla vůbec samozřejmost. Protestovala, nepodepsala žádnou hmotnou odpovědnost, odmítla to, on to prosadil, udělalo se to tam. Vzhledem k tomu, že tam byl samoobslužný prodej, nebylo tam tolik prodavaček. Za zavedenou novinku dostal [náměstek] vysoké prémie – matka tenkrát říkala nějakých 20 000, což byly velké peníze. Po půl roce se udělala inventura a bylo tam obrovské manko; prostě lidi to rozkradli. Přišla tam kriminálka, vyšetřovali to, matka byla zodpovědná jako vedoucí. Dostalo se to až k soudu a vzhledem k tomu, že [matka] neměla podepsanou hmotnou odpovědnost a měla i [nesouhlasné dopisy, které psala náměstkovi], soud to smetl ze stolu, ona byla osvobozena, soud to vůbec neřešil. Manko muselo jít na vrub Prioru Opava. Náměstek zrušil samoobslužný prodej, zas to podal jako zlepšovací návrh a zas dostal 20 000 jako zlepšovací návrh. Takové věci se dělaly. Je to takové komické: dostal dvakrát, jednou že to zavedl a podruhé že to zrušil. Pan náměstek z toho vždy měl prospěch.“