Ladislava Kyptová

-„Lákali vás v osmnácti do komunistické strany?“- „Jojo, lákali. A tak jsem to říkala tatínkovi a on ‚Heleď, nikam nelez. Řekni, že chceš pracovat ve Svazu mládeže a že se na to ještě necítíš.‘ A tak jsem to řekla a zopakovala jsem to několikrát a oni mi dali pokoj. A potom v práci, když jsem byla, tak zase. A to mě bylo asi devatenáct…Ne, to mi bylo přes dvacet. A já jsem říkala ‚Hele, oni mě tady na chodbě zastavili a chtějí, abych šla do strany.‘ Kamarádce jsem to říkala. A ona říkala – ona byla už ve straně, protože byla o sedm let starší – a ona říkala ‚Nikam nelez! Já jsem tam vlezla, aniž bych věděla…Podívej se, já musím na každou brigádu, já musím všude…Nikam nelez!‘ A já jsem říkala ‚Oni už ve vsi mně říkali a táta mi tohle poradil.‘ ‚Tak to řekni stejně!‘ Tak jsem to řekla stejně a od té doby mi dali pokoj.“

"Já jsem [psárský masakr] prožila jako malé dítě. Když se doneslo ze Psár, že tam na Němce vystřelili, tak se Němci zastavili a obešli všechny domy ve vsi. A kde našli jakého muže, tak je všechny postříleli. Ti z kraje vesnice, kteří se dozvěděli, že střílejí, tak někteří lidi se zachránili v polích. A tady u nás v Libři dělali Němcům záseky, to znamená, že pokáceli stromy přes silnici nad zátočinami. A když se dozvěděli, co dělají ve Psárech, tak mužský v noci dali honem ty záseky zase pryč. Aby se tady nezastavili a neudělali totéž, co udělali ve Psárech…Můj spolužák takhle přišel o otce."