Ing. Petr Kypr

* 1948

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „A celá ta hra je o tom, že my musíme kontrolovat, že se nikde nestřílí. Čili vyjížděly týmy tří monitorů po tom území – třeba po tom území Slovinska – a kontrolovaly eventuálně, když někde něco vypukne, tak se tam jelo a snažili jsme se to nějakým způsobem vyjednat, uhasit. Čili to bylo to první poslání mise – kontrolovat příměří. De facto později se to zvrhlo spíš ve válku trvalou vlastně, to příměří. Někdy jsem měl pocit, že tam musíme jet jenom proto, aby se chvíli nestřílelo kvůli nám.“

  • „Tam je moment, který z historického hlediska... Všichni tvrdí, že u nás východní Němci nebyli. A přitom já si vzpomínám, že moje maminka vedle u nás v Kamenické ulici na Letné hovořila s lidmi v těch německých typických přilbách, takové ty ploché do stran, aby se odlišily od toho wehrmachtu. Hovořila s nimi německy, takže z toho usuzuji, že aspoň pár těch jednotek... Tam byly nějaké obrněné transportéry a tanky, čili aspoň pár z nich možná formálně přiměli, aby přijeli, ale velmi rychle se stáhli potom. A já jsem šel fotografovat samozřejmě hloupě, takže během asi dvou hodin jsem pak slyšel za zády: ,Stoj!´ a cvaknutí té pojistky na samopalu – to si pamatuju dodneška, ten zvuk. Takže jsem se zastavil, přišel jsem o foťák, ale naštěstí to nemělo žádné důsledky.“

  • „Já jsem se účastnil činnosti turistického kroužku, pod Domem pionýrů a mládeže fungovaly, a to nebyl jenom ten náš, to byla řada z těchhletěch... Fungovaly kroužky, které dělaly táboření, skauting, jenom se to tak nesmělo jmenovat. Když vás zajímá nějaká epizoda, tak třeba jednou jsme byli na táboře, tábor běžně fungoval, a asi po týdnu tam přijeli dva soudruzi z StB a strašně se rozčílili, protože tam byla nástěnka a na nástěnce nebyl jediný článek o komunismu – já nevím, čtrnáctý sjezd nebo třináctý sjezd, něco takového prostě. Byli velmi rozčílení. My jsme říkali, že tohle ty děti nebaví. S tím měla velký problém ředitelka toho Domu pionýrů a mládeže. Tak jsme tam pak na nástěnku něco dali, ale jinak celý ten průběh byl skutečně to, co má být, to jest vytváření rozumného kolektivu, ten skauting, který má vytáhnout... Každý člověk se má cítit nějakým způsobem užitečný a sám sebou.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 27.02.2025

    (audio)
    délka: 01:50:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 28.02.2025

    (audio)
    délka: 03:21:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Válku nezastavíte jen proto, že lidé ji nechtějí

Petr Kypr v roce 2025
Petr Kypr v roce 2025
zdroj: Post Bellum

Petr Kypr se narodil 8. května 1948. Jeho otec Pavel Kypr, který působil jako spisovatel, redaktor, publicista a překladatel, byl roku 1944 kvůli odbojové činnosti odsouzen a do osvobození ho věznili v Terezíně, Lipsku, Budyšíně a Drážďanech. Petr Kypr vystudoval střední všeobecně vzdělávací školu, kde odmaturoval roku 1967. Poté působil ve Výzkumném a vývojovém ústavu (VVÚ) Stavebních závodů v Praze, zároveň studoval nástavbu na střední průmyslové škole elektrotechnické. Roku 1980 odpromoval na ČVUT (obor technická kybernetika). V roce 1980 přešel jako samostatný výzkumný pracovník do Technického a zkušebního ústavu v Praze, kde pracoval až do léta 1991. Během normalizace navštívil Jugoslávii, která ho uchvátila, proto si udělal státní zkoušku ze srbochorvatštiny. V srpnu 1991 ho přijali jako referenta do východoevropského odboru Federálního ministerstva zahraničních věcí. Brzy poté byl vyslán na Monitorovací misi Evropského společenství do válčící Jugoslávie, kde strávil několik měsíců, mimo jiné se v listopadu 1991 podílel na evakuaci vukovarské nemocnice. Později svědčil v několika procesech proti válečným zločincům před tribunálem ICTY v Haagu. V letech 1993–1997 založil velvyslanectví ve Slovinsku, po návratu vytvořil a vedl Diplomatickou akademii MZV. Následně působil v letech 1998–2003 v Norsku. Poté jako vrchní ředitel vedl Sekci komunikace a následně Analytický odbor MZV. Mezi lety 2006–2010 byl velvyslancem v Moldavsku, poté vedl Seniorní analytickou skupinu MZV a spolupracoval s Diplomatickou akademií. V roce 2025 žil v Praze.