“To bylo Několik vět a to jsem také říkala Martinovi [Paloušovi], kde to mám podepsat, a on říkal: ,Počkej, já jdu, my jdeme do Ječné k Němcům, tak pojď se mnou.’ Tak jsem šla s ním k Němcům a u paní Němcové jsem to podepsala. Tam mě to fascinovalo, ten barák, tedy ten byt. Tuhle byla nějaká vzpomínka a já na to koukala, jé, tady jsem byla. A přístup paní Dany Němcové byl neuvěřitelný. Ona… tam se muselo prolnout takových lidí a ona ke každému byla milá. Každému nabídla kafe, to je úžasné. A teď jsem čekala, kdy mě na tom hlasu Ameriky budou citovat, že jsem to podepsala, a oni furt nic. A vím, že můj bývalý furt říká: ,No, z fleku bych to podepsal.’ A já povídám: 'Tak to podepiš, já už jsem to podepsala.’ ,Ty jsi blbá.’ Nicméně, jestli mě četli… možná, jo, možná ne. A já jsem to Martinovi říkala, že jsem se ještě neslyšela. A on mi říká: ,To není podstatné, hlavně, že jsi podepsaná’.”
“A vlakem jsme odjeli domů a jako dneska to vidím, protože bylo vyhlášené stanné právo, a ten vlak, byť vyjel na čas, tak přijel až někdy ve dvanáct hodin v noci.
Takže celé Hlavní nádraží bylo plné lidí, kteří nemohli ven. A máma nám ustlala… jak je tam takový ochoz, tak tam byly pokladny, a tam jsou nějaké sochy alegorické, tak pod tou jednou sochou nám ustlala spacák, abychom tam mohli přespat. No tam to nešlo. No nic, tak si pamatuju, že jsem se tam procházela, a najednou střelba. A začali tam střílet do stropu teda. Tak potom to byla ta realita. Že prostě mně bylo čtrnáct, takže jsem si tohleto teprve uvědomila. A do dneška to slyším, tu střelbu do stropu, tam v té hale Fantově. A vždycky, když se tam dostanu, tak si vzpomenu, jak jsme tam spali na rozloženém spacáku pod sochou.”
Anna Kozáková se narodila 30. dubna 1954 v Praze rodičům, kteří byli zasaženi nacistickou okupací i komunistickým převratem. Otec Jaroslav Srb pocházel z významné pražské rodiny. Sám se angažoval v protifašistickém odboji, po únoru 1948 byl jako jeden ze studentů, kteří šli za prezidentem Benešem, vyloučen z vysoké školy. Maminka Marta Srbová, rozená Teigeová, vyrůstala s matkou, která se po brzké smrti manžela stala majitelkou tří pražských domů. Tato babička za války strávila rok ve vězení po udání kvůli údajnému vlastnictví „židovského zlata“. Majetky obou rodin samozřejmě přešly do rukou státu. Anna Kozáková vyrůstala v Podolí, ve vyvlastněné rodinné vile, a dospívala v době normalizace. Nepřijatelný původ komplikovaly její nekompromisní postoje. Odmítla vstoupit i do SSM a na Přírodovědeckou fakultu UK se dostala až na druhý pokus, na obor, který nebyl žádaný. Díky tomu se ale dostala do blízkosti podobně smýšlejících mladých lidí. Vystudovala hydrogeologii a inženýrskou geologii a pracovala v oboru ochrany podzemních vod a životního prostředí. V roce 1989 podepsala Několik vět a účastnila se demonstrací. Po revoluci prošla rozvodem, profesní změnou i dlouholetým restitučním sporem. V době natáčení žila v Jesenici u Prahy.
