Otomar Klodner

„Když jsem pracoval v tom Úklidu, tak jsem dostal zakázku – Zbyněk Fišer, Nerudova ulice. Úklid domu, úklid bytu a umytí oken. Tak si říkám: ‚To je nějaké divné. To jméno mi něco říká, to asi znám.‘ To byla hrozná náhoda. Přijdu tam a skutečně mi otevřel Egon Bondy. Tak jsem jako mladý jeliman padl upřímně na zadek a byl jsem z toho úplně vyděšený a říkal jsem si: ‚Ty jo, taková ikona.‘ Tak jsem mu umyl okna a všechno. Slovo dalo slovo a my jsme si nějak padli do oka s panem Bondym, a tak jsem tam proseděl celé dopoledne. Bondy rád vyprávěl, takže jsem si poslechl celý jeho život. Dal mi knížky svoje, které se tam všude válely. Tam nebylo nic jiného než postel, stůl, psací stůl a knihovny. Celý byt v Nerudovce byla obrovská knihovna, takže se to špatně uklízelo a samozřejmě to bylo zaprášené. Musím se přiznat, že tenkrát poprvé, když jsem u něj byl, kdy jsem zametal pod postelí ty chuchvalce bordelu, tak jsem vymetl dřevěnou špičku na cigára. A já jsem ji ukradl, nechal jsem si ji. Říkal jsem si: ‚Nemůžu bez toho odejít.‘ Takže mám dodneška špičku Egona Bondyho. Nějak jsme si padli do oka, takže jsem tam začal chodit. Pak jsem tam začal vodit kamarády. Byl tam takový diskusní kroužek a prostě jsme se s Bondym stýkali a bylo to hrozně fajn.“

„Spíš si vybavuji – a to mám ještě dodnes schované doma – jak na demonstracích házeli dýmovnice, ale nevím na kterých, bylo jich víc. Ale jak se házely ty dýmovnice, tak jsem měl najednou pocit, že to chci mít doma jako trofej, tu dýmovnici. Tak jsem si jednu vyhlídnul, jak to smrdělo, a teď to přestalo smrdět, tak to tam zůstalo ležet. Běžel jsem k tomu a teď jsem to chtěl zvednout a vůbec mi nedošlo, že ta věc je rozpálená doběla, protože tam asi něco vevnitř hoří nebo něco. Takže jsem se spálil a teď jsem to zahodil. Říkám si: ‚No, ale já ji potřebuji. Já to chci mít.‘ Takže jsem vlastně nevěděl, co mám dělat, a pak jsem si to asi dvacet minut musel kopat z té demonstrace pryč. Furt jsem si to nohou přikopával, aby mi to vychladlo a abych si ji sebral. Mám to schované dodneška, takový artefakt, který jsem kopal při demonstraci, kdy někoho mlátili a na někoho stříkali, a já jsem si hlídal prostě svou dýmovnici, aby mi ji nikdo nesebral nebo nerozšlápl.“