Antonín Klaban

„Já samozřejmě nejsem žádný [přímý] účastník, máme to všechno jenom z doslechu, co říkali otcové. A oni taky nebyli přímí účastníci, protože naši sem přišli v sedmačtyřicátém roce z Ukrajiny. Nebyli to Ukrajinci, ale tzv. volyňští Češi, kteří sem přišli po válce osidlovat místo toho, co měli na Ukrajině. Takže i naši otcové to mají z vyprávění. A to vyprávění bylo asi všude stejné. Bylo řečeno, že je tam nějaký hrob, který vlastně patří sousedovi, sousedovo otci, který tam byl popraven.“ – „Jak se jmenoval?“ – „Braun, ale jménem nevím. Soused se jmenoval Josef, byla tady i paní Hanáková, to byla jeho sestra. Pamatuji i jeho manželku, pana Brauna, který tam byl zastřelený, ti všichni žili v jednom baráčku. Ale aby vysloveně člověk věděl, jak to opravdu bylo?! Jen z doslechu. Bylo řečeno, že tam bylo popraveno pět lidí z okolí, kteří tam byli nahnáni a vykopali si hrob a byli popraveni...“