Christine John

* 1940

  • „V Dettingen měli tehdy radnici a dole byl velký sál, přišlo nás tam třicet lidí, třicet nebo třicet jedna. Každému přidělili polní lehátko. Vedle radnice byl kostel, který se už jako kostel nepoužíval, uvnitř byl tábor – lehátka, deky, později i železná kamínka. Byli tam komisaři pro uprchlíky, kteří zabírali místním obyvatelům místnosti. Lidé z Libné postupně jeden po druhém opouštěli radnici a šli do určených místností. Mamince tehdy bylo třicet šest, měli jsme s sebou starou tetu, mého postiženého bratra a mě, malou dívenku. Byli jsme skoro poslední, které někdo přijal. Vždycky jsem říkala, že maminka neměla žádnou lobby, bylo to těžké. Nakonec nás poslaly do jednoho domu, kde jsme byli v podnájmu. Tamní nájemnice nám musela uvolnit jeden pokoj. Měl tři dveře, jedny do obývacího pokoje, jedny do ložnice té nájemnice a jedny na chodbu. Bylo tam všechno slyšet a my děti jsme byly občas hlučné. Nájemnice si stěžovala policii, tak se mnou musela jít maminka na policejní stanici.“

  • „Myslím, že odvedli dvanáct žen z Libné a poslali je do transportu se starými lidmi a my jsme o nich už neslyšeli. Anna Pate se vlakem dostala až do Budyšína v Sasku a tam jim řekli, že už pro ně nemají nic k jídlu, že mohou jít, kam chtějí. Anna Pate si řekla, že půjde domů do Libné. Opravdu se vydala zpátky, spala v lesích, živila se bobulemi a žebráním. Jednou potkala dva mladé Rusy v džípu, kterým se staré paní zželelo, a chtěli ji dovézt domů. Nerozuměli jí ale, kde bydlí. Anna Pate měřila jen 1,38 m, malá žena. Vracela se pěšky a přišla do Jablonce nad Nisou, kde potkala německého muže, kterému vyprávěla celý svůj příběh. Napsal jí lístek, který mám ještě doma. 9. 9. 1945. Stojí tam: ,Téhle staré paní je osmdesát let a jde z Budyšína v Sasku.‘ Pak napsal adresu, na kterou chtěla dojít. Potom dopsal: ,Nemluví česky, pošlete ji prosím dál převážně přes německé území.‘ S tímto lístkem opravdu přišla koncem září zpátky do Libné.“

  • „Vím, že si Češi přišli pro muže, kteří byli u Freikorps. Měli jsme sousedy, rodinu Huberta Letzela, měli sedm dětí. Pana Letzela také odvedli. Paní Letzelová a děti byli doma. Osmdesátiletá Anna Pate vzala bratra a mě a šli jsme k nim. Přišli Češi a chtěli odvést paní Letzelovou a její děti a mysleli si, že patříme k jejich rodině. Seděli jsme tam hodiny, než se nám podařilo vysvětlit Čechům, že k rodině Letzelových nepatříme. Mohli jsme jít domů. Letzlovy pak odvezli do Schömbergu [Chelmsko Slaskie] za hranice do Slezska, dnešního Polska. Nevím, kolik týdnů tam byli, ale o nedělích se mnou maminka chodila k hraniční závoře a nosila paní Letzelové potraviny.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Bad Kissingen, 13.07.2025

    (audio)
    délka: 01:11:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Libná zmizela, místo tatínkova kolářství našla vzrostlý modřín

Christina John při natáčení v roce 2025
Christina John při natáčení v roce 2025
zdroj: Paměť národa

Christina John se narodila 4. září 1940 v Libné u Teplic nad Metují. Otec Josef Paßler provozoval vlastní kolářství a s matkou Emmou (rozenou John) měli malé hospodářství. Starší bratr Hubert byl od narození tělesně postižený. Otec padl koncem války u města Pula na Istrii. Zažila příchod sovětské armády do Libné. V červnu 1945 vyhnali její starou tetu v rámci divokého odsunu do Německa. Teta ušla dvě stě kilometrů z Budyšína zpět do Libné. V březnu 1946 je vysídlili přes tábor v Meziměstí do západní okupační zóny Německa. Z Würzburgu je poslali do Dettingen am Main, kde jim přidělili jednu místnost. V roce 1947 nastoupila do školy. V letech 1954–1957 navštěvovala střední školu v Alzenau a v letech 1958–1960 zdravotní školu v Aschaffenburgu, kde pak pracovala v nemocnici. V letech 1966 až 1969 si rozšířila vzdělání studiem nástavby v oblasti sociální práce ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1973 se provdala a s manželem vychovali tři děti. V roce 1974 navštívila poprvé po odsunu Libnou, která už neexistovala. V roce 2025 žila ve městě Herzogenaurach v Bavorsku.