MUDr. Helena Jarošová

* 1937

  • „Tenkrát, jak to bylo s těmi policajty a jak jsem jim to nepodepsala, tak potom, když mi ředitel dával důtku, tak jsem mu říkala: ‚Prosím tě, tak mě vyhoď z toho špitálu. Já půjdu a půjdu ráda. Vždyť já tady nemám nic. Bydlíme tady s jednou kolegyní v suterénu na kožním oddělení, které je infekční, a kde bychom neměly bydlet.‘ A on říkal: ‚Buď zticha a seď tady na p*deli a buď ráda, že jsi tady.‘ Nevěděla jsem, že když byl někdo třeba s nějakým politickým škraloupem vyhozený, tak nesměl být přijatý nikde jinde, než prý v pohraničí. Myslela jsem si, tak si najdu místo v Táboře, nebo zkrátka si najdu místo někde, kde budu chtít. Nevěděla jsem, že ono to tak nebylo. Tak [díky tomu], že mi řekl ředitel: ‚Buď ráda a seď tady na p*deli, buď ráda kde jsi, tečka,‘ tak jsem tady byla.“

  • „A jednou u nás zvoní náš třídní a říká: ‚Pošli tátu dolů.‘ Říkala jsem: ‚Co jsem provedla?‘ Byla jsem přece ukázněná žačka. Otec dlouho nepřišel. A pak když přišel, říkal: ‚No, tak jsem se dověděl věci. Dověděl jsem se, že nesmíš jít do žádné školy – vůbec. Ani do učení.‘ A důvod: Zkazila jsem prý spolužačku. Zkazila jsem ji tím způsobem, že jsem ji odvedla od dělnické třídy. To byla moje sousedka v lavici, její táta byl mašinfíra, maminka dělala v tabačce. A my jsme spolu kamarádily a tenkrát přišly nově americké velkofilmy. To byl Cézar a Kleopatra, Alibaba a 40 loupežníků. A my jsme na to samozřejmě chodily a ve škole jsme se netajily tím, že se nám to líbí.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Písek, 03.07.2025

    (audio)
    délka: 02:08:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kazila jsem spolužačku tím, že jsem ji vzala do kina na americký film

Helena Jarošová v mladém věku za vysokoškolských studií, 50. léta
Helena Jarošová v mladém věku za vysokoškolských studií, 50. léta
zdroj: archiv pamětnice

MUDr. Helena Jarošová, roz. Košatková, přišla na svět 16. července 1937 v Košicích. Oba rodiče pocházeli ze selských rodů v jižních Čechách. Otec František Košatka byl právník a berní úředník, matka Blažena Košatková, rozená Prokopová, vychodila rodinnou školu. Košatkovi žili nejprve na Slovensku, kde otec budoval berní úřady. Po vzniku Slovenského státu v roce 1939 se z bezpečnostních důvodů vrátili do protektorátu a usadili se v Táboře. Za války se jim narodil syn Jiří. Osvobození prožila Helena Jarošová u příbuzných na statku ve Vlastci. Po únoru 1948 postihly rodinu z matčiny i otcovy strany komunistické represe. Strýc Josef Mára byl obviněn ze sabotáže a uvězněn, teta Marie dostala půl roku za výrok proti komunistům a i s dětmi je vysídlili do pohraničí v rámci akce „Kulak“. Rodina přišla i o rodový statek v Krašlovicích z matčiny strany. Otce vyhodili z místa vedoucího berního úřadu a pracoval jako dělník, později ho povolali zpět do úřadu v nově vzniklém okrese Soběslav. Helena Jarošová nesměla studovat, ani se vyučit a měla nastoupit jako dělnice na stavbu. Jako důvod se uvádělo, že kazí dceru dělníků. Díky lékařské zprávě a odvolání nakonec vystudovala gymnázium a lékařskou fakultu v Plzni. Působila v Písku, v Milevsku a jako ambulantní lékařka v okolních vesnicích. Později pracovala také v protialkoholní poradně. V 60. letech ji StB vyšetřovala a tlačila ke spolupráci. V roce 1963 se provdala za Miroslava Jaroše, farmaceuta, a narodil se jim syn. Kvůli nedostatku bytů žila mladá rodina rozděleně, syn zpočátku u prarodičů v Táboře, novomanželé v prostorách nemocnice. V roce 1968 vstoupila do Klubu angažovaných nestraníků (KAN). Během normalizace jí nebyla z politických důvodů umožněna druhá atestace. V listopadu 1989 jezdila do Prahy demonstrovat. Jako věřící se hlásila k Církvi československé husitské. Po roce 1989 působila jako lékařka v Písku. Do penze odešla v roce 2007. V roce 2025 žila v Písku.