Mgr. Václav Houf

„Trošku pak ta zahrada dostala takzvaně pohulit, když bylo osvobození Brna. Ten zadní plot, co byl, tak za tím byl obrovský volný plac a tam jezdily cirkusy. A když bylo to osvobození, tak tam zaparkovala sovětská armáda, nebo část, a tam se vyvářelo pro armádu, tam se bouraly krávy a v obrovských kotlích se vařily guláše. A protože ten dřevěný plot, který tam byl, jim vadil, tak oni do něj najeli tankem, položili ho a teď tam objevili ten bazének s tou vodou, no tak tu sochu položili, na tu si sedali a tam se chodili umývat. To byla jako koupelna. No a bohužel tedy horší osud měla ta besídka, protože tam pažbami vymlátili ta barevná skla, tam si dali prkno a schodek, no a děda to potom vyvážel asi měsíc, když odjeli.“

„Jsem tady prožil nádherné dětství, protože to byl dům snů. Když se podíváte na zahradu, kruhový bazén, socha, z té stříkala voda. Byl tam takový letohrádek, domeček, který měl barevnými skly zasklené dveře. Byl to v podstatě takový měšťanský, příjemný obytný dům. I ten život byl velmi příjemný, i když samozřejmě to byla rozsáhlá rodina, takže tady takové drobné třenice byly, ale nikdy to nebylo tak dramatické, vždycky jsme nakonec seděli všichni na tom dvorečku. Nemůžu říct, že hodovali, protože my jsme byli dost chudí, i celá ta rodina. Protože dědeček byl poměrně docela významná figura ve Žďáře, kde byl soudní revident. Takže za to ho stihla pomsta nového režimu.“