David Hochman

„Ale každopádně, co se stalo, je to, že táta ztratil práci. V Praze jsme nemohli být. Takže byli jsme, protože vlastně takovýhle ty lidi nemohli bejt s lidma. Já si nepamatuju ty čísla, ale když bylo víc než 50 lidí nebo co, tak nemohl takhle bejt. Takže on potom pracoval jako zámečník, a to bylo někde, teďka si přesně nepamatuju, ale vím, že to je dokumentovaný. On se naučil i ty všechny věci v koncentráku teda, takže on takovýhle věci mohl dělat a celý život měl dílnu a mohl všechno spravit. Ale pamatuju si, že najednou poprvé jsem ho viděl, jak místo aby šel do práce jako novinář, tak tam byl v montérkách a ještě měl nějaký, já už si nepamatuju, nějakou krabici nebo co měl, kterou si bral do práce. A měl takovej divnej pohled, jakože necítil se úplně nejlíp samozřejmě, ale to si pamatuju, že ztratil práci. Jako ti všichni intelektuálové.“

„Takže táta byl jeden z nejvýznamnějších novinářů českých. Měl jsem obrovský štěstí mít takového otce. Byl to hrozně odvážnej člověk. Jmenoval se Jiří Hochman a byl to hrozně decentní, neuvěřitelně hodnej člověk, kterej se narodil v roce 1926, v třicátých letech v depresi. Byli chudý. Bylo to velmi těžký, bylo to podobný s historkou vlastně s Pavlem Kohoutem, protože jsme s ním o tom mluvili, měl to velmi podobný. Můj děda nemohl najít práci několik let, takže to ho hrozně ovlivnilo. A potom byl táta v odboji jako sedmnáctiletej a chytili ho gestapáci a potom byl v Sachsenhausenu dva roky. Takže samozřejmě to jsou okolnosti, který ho hrozně ovlivnily.“