Ztráta kamaráda byla nejhorším zážitkem z celé války
Stáhnout obrázek
Libuše Hlinovská se narodila 23. ledna 1929 v Plzni Kláře Černé, za svobodna Ságnerové, a Václavu Černému. Otec pracoval v Weissbergerově bronzovně, matka jako učitelka ručních prací. Oba rodiče byli kulturně činní, rodina žila ve větší vile, kde se scházeli umělci, spisovatelé a malíři. Otec byl členem Sokola a Pošumavské jednoty, matka byla také sokolka a vedla českou knihovnu. Po připojení Kozolup k Sudetům se rodina stěhovala podle toho, kde zrovna nalezla působiště Weissbergerova továrna. Nejprve přesídlili do Plzně a pak přes Prahu až do Roztok. Během války studovala Libuše Hlinovská na Reálném gymnáziu Praha 19. Při Pražském povstání její otec držel pravidelné hlídky, které měly ubránit Roztoky před ustupujícími Němci. Ve vlaku, který byl během povstání vypraven na pomoc Praze, přišel o život její blízký kamarád Miloslav Vraštil. Po válce vystudovala pedagogickou a filozofickou fakultu, obor tělocvik a angličtina, a od roku 1952 učila až do svého odchodu do důchodu. Celý život se věnovala také sportovní gymnastice jako trenérka a rozhodčí, svým svěřencům se vždy věnovala nad rámec svých povinností. Díky svému nasazení při práci s dětmi a také díky tomu, že cvičitelů moderní gymnastiky bylo málo, mohla učit i přesto, že nikdy nevstoupila do komunistické strany. Po okupaci v srpnu 1968 prošla normalizačními prověrkami, ve výuce angličtiny ale musela být opatrná. Teprve po listopadu 1989 mohla učit svobodně. V roce 2025 měla Libuše Hlinovská dvě děti, čtyři vnoučata a čtyři pravnoučata a žila v Ústí na Labem. Příběh pamětnice jsme mohl zaznamenat díky podpoře ze Statutárního města Ústí nad Labem.