Hana Hladíková

* 1946

  • O návštěvu se muselo žádat, povolili ji jednou za čtvrt roku nebo málo, byli jsme daleko, spojení špatné, tak dali návštěvu na sedm hodin ráno, takže jsme cestovali v noci. Pamatuji si, jak jsme v Nezamyslicích na nádraží trávili několik hodin v noci, pak se přijelo ráno do Mohelnice, kde byl slušný hospodský, který už otevřel hospodu a vařil čaj. Pak se šlo úvozovou cestou kolem hradu vzhůru, tam se pak čekalo v nějaké ponuré čekárně s dalšími lidmi. Pak nás strčili do místnosti, kde byly takové boxy. K jednomu nás přistrčili a z druhé strany k tomu boxu přistrkali tatínka v nějakém hnusném mundúru. Mezi námi byla taková přepážka, jako bývala na poště, jako mřížoví a malé okénko, asi skleněné. Jedno tedy bez skla s nějakou mříží. A tam byla. Měla jsem šest nebo sedm let. Nevím, jestli návštěva byla dlouho nebo krátce, jen si pamatuji prostředí. Bylo dost depresivní. Maminka pořád říkala: 'Řekni něco tátovi!' A já ze sebe nedostala ani slabiku. Tak nevím, co si chudák myslel."

  • "Přijela od soudu zničená, protože tatínka odsoudili na patnáct let, ke ztrátě majetku a občanských práv a ještě k pokutě. A hlavně, maminka tatínka nepoznala, když ho přivedli ... To je tady taky kousek. Říkala, že tam přistrkali dědečka, kterého nepoznala. Tatínek byl statný člověk, tady zhubl asi padesát kilogramů."

  • "Byla jsem ve čtvrté třídě, běžela jsem ve škole ze schodů a narazila do pana ředitele, kterého jsme se všichni báli. A on mě jen tak jemně odstrčil, protože už věděl, protože maminka vařila ve školní kuchyni a musela za ním jít říct si o volno. Protože dostala telegram, takže to už to věděl, já ne. Já jsem ze školy chodila k tetě, ta to tedy taky věděla. Pak jsem šla domů, sestra byla asi ještě ve škole, byla jsem sama doma. Náhle se otevřely dveře a přišla maminka s tatínkem a já jsem mu skočila kolem krku. To si pamatuji. A nevím, možná hned ten večer, možná až druhý už tatínek ladil na rádiu Svobodnou Evropu."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jihlava, 08.09.2025

    (audio)
    délka: 01:34:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu 20. století ve vzpomínkách pamětníků
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tatínka zavřeli, když mi bylo šest

Hana Hladíková při natáčení pro Paměť národa, 8. září 2025, Jihlava
Hana Hladíková při natáčení pro Paměť národa, 8. září 2025, Jihlava
zdroj: Paměť národa

Hana Hladíková se narodila 10. prosince 1946 v Novém Městě na Moravě. Rodiče, Karel a a Anna Hladíkovi, vlastnili mlýn v obci Polnička. Otec, Karel Hladík, byl roku 1952 odsouzen ve vykonstruovaném procesu k patnácti letům odnětí svobody za velezradu, propadnutí majetku a pokutě. Byl nevidomý. Nakonec jej propustili roku 1956. Hana jako malá absolvovala návštěvy ve věznici Mírov, kde si odpykával trest. Kvůli otcově minulosti měla problémy s přijetím na střední školu, nakonec vystudovala Střední zemědělskou školu v Telči, obor ekonomie. Po maturitě v roce 1966 nastoupila jako účetní v JZD v Polničce. V Polničce prožila příjezd vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 i události roku 1989. Žila zde i v roce 2025, v době natáčení.