Otisk dějinných momentů na moravské vesnici
Stáhnout obrázek
Milada Glozarová se narodila 10. října 1939 v Hostěnicích u Brna Miladě Řičánkové, rozené Šlesingrové, a Stanislavu Řičánkovi. Oba její rodiče pocházeli z mnohačetných hostěnických rodin drobných zemědělců. Milada Glozarová zažila dětství ve stínu nacistické okupace, rodina musela po dobu války odvádět naturálie. Její nejsilnější dětské vzpomínky se pojí s obdobím konce války, kdy se začala situace pro německou armádu katastrofálně zhoršovat. V závěrečných dnech uspořádali Němci akci s cílem polapit sovětské partyzány skrývající se v lese, přičemž vyhrožovali smrtí každého desátého muže, pokud vesničané partyzány nevydají. Díky zásahu německy mluvícího ředitele malotřídky však zůstala obec represí ušetřena. Rodina pamětnice před blížící se linií bojů utekla na chatu poblíž nedaleké vesnice Ochoz, zatímco se v okolí Hostěnic rozhořely líté boje. Po návratu do vesnice našli v jedné z místností stopy po výbuchu granátu a v jedné části obce raketové roury z raketometů Kaťuša. Sověti ve vesnici pobyli zhruba týden. V září 1945 nastoupila pamětnice na základní školu v Pozořicích. Po dokončení devítileté docházky byla z rozhodnutí tehdejších úřadů nucena odejít pracovat do zemědělství, bez možnosti výběru práce nebo studia. Vystřídala práce v podnicích Rybena a Zetor, pomáhala v domácnosti. V roce 1959 se vdala za Františka Glozara, se kterým měla v průběhu dalších let čtyři děti. Jejich nejstarší syn Karel Glozar (* 1959) tragicky zahynul v době invaze vojsk Varšavské smlouvy – po požití hub 21. srpna 1968 musel být odvezen sanitkou do nemocnice na výplach žaludku, kde byl ponechán na pozorování. Během víkendu se jeho stav nepředvídatelně zhoršil a v úterý 27. srpna 1968 zemřel, oficiálně na otravu houbami. Pamětnice nikdy nezjistila, co přesně za jeho prudkým zhoršením stavu stálo. V březnu 1968 nastoupila jako referentka finančního oddělení do sousední vsi Hostěnice, kde spadala pod vedení okresního národního výboru. V úzké spolupráci s předsedou výboru následující roky zajišťovala účetnictví, získávání dotací a starost o hotovost, přičemž se nakonec vypracovala na vedoucí oddělení. Na začátku osmdesátých let absolvovala jako nestranice povinný tříměsíční kurz marxismu-leninismu. Po sametové revoluci krátce zastávala post tajemnice obecního výboru (ekvivalent místostarostky), než odešla ve svých třiapadesáti letech v roce 1992 do důchodu. V době natáčení rozhovoru, v roce 2025, žila ve svém rodném domě v Hostěnicích u Brna.
