Marie Garajová

* 1931

  • „Jeden tatínek mého známého šel do sklepa, bydleli nahoře v dědině a bomba ho přirazila mezi futra a zabila ho. To si vzpomínám, celá dědina z toho byla špatná. Vzpomínám si, jak jsme s maminkou šly na pléšky (mlíčí) natrhat těm housatům a začal ten nálet. Ležely jsme na zemi, nad námi to hvízdalo. Měly jsme s maminkou strach, potom jsme vzaly honem košík a utíkaly domů.“

  • „To bylo dost škaredé, věříte, že si vzpomínám, že jsme spali a tatínek nás budil, bylo mi asi devět roků. Říkal: ‚Vstávejte, děcka,‘ i maminku budil: ‚Mami, vstávej, zabrali nás Němci!‘ Do dneška ho slyším, jako kdyby stál tady a říkal mi to, nevěděli jsme, o co jde, ale byli jsme z toho vystrašení – a potom bombardovali Brno. Vždycky jsme vyšli na takový vršek a dívali jsme se, jak padaly bomby, to byla hrůza.“

  • „Vzpomínám, jak nás koncem války Němci vystěhovali, šli jsme v noci pěšky až do Drásova za Tišnovem, asi tři nebo čtyři hodiny. Tatínek tam měl známého z vojny, bydleli jsme u něj asi dva měsíce, než byl konec války, pak jsme šli zase pěšky domů. Já se psem, to byl veliký černý řeznický pes, čuvač nebo tak nějak... s tím jsem byla v jednom kuse. Když jsme se nastěhovali domů, všechno bylo zamazané od krve, hrůza... Měli jsme husu s housátky, ty jsme museli opustit a ta se ztratila, jestli tam někdo zůstal a vzal si je, nevím.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Uherský Brod, 22.08.2022

    (audio)
    délka: 01:32:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po znárodnění rodinného řeznictví jsme se báli o tátu

Marie Garajová s manželem ve svatební den, 1959
Marie Garajová s manželem ve svatební den, 1959
zdroj: Archív pamětníka

Marie Garajová, roz. Strejčková, se narodila 31. července 1931 manželům Marii a Ladislavovi Strejčkovým v Jehnicích u Brna, jako mladší ze dvou dětí. Otec pocházel z Letovic, kde se vyučil řezníkem, maminka ze Svitávky. V Jehnicích postavili domek, kde si otec před válkou otevřel řeznictví, matka pomáhala s prodejem. Roku 1937 začala Marie chodit do obecné školy, poté přešla do měšťanky. Po válce studovala jednoletý kurz, tzv. JUK, následně školu pro ženská povolání Vesna v Brně-Řečkovicích. Jehnicím se válka vyhýbala, až na jejím sklonku byli obyvatelé svědky bombardování blízkého Brna. Koncem války pobývala rodina dva měsíce v obci Drásov nedaleko Tišnova, než roku 1945 Jehnice osvobodili rumunští vojáci. Komunisté v 50. letech znárodnili otci živnost. Další ranou byla pro rodinu měnová reforma. Po studiích Marie nastoupila do výzkumného ústavu v Brně. V tanečních poznala svého budoucího muže Václava Garaje, který studoval stavební průmyslovku, roku 1950 se vzali. Postupně se jim narodily tři děti, roku 1956 se přestěhovali z Jehnic do Uherského Brodu. Roku 1960 nastoupila do místní Zbrojovky, kde pracovala až do důchodu. V roce 2022, v době natáčení, žila v Uherském Brodu.