Peter Formánek

„Mně se podařilo dostat telegram ze Státní banky, abych se dostavil do Prahy. Jenomže letadla nelétala, takže jsem nevěděl, jak se dostat… Já měl tenkrát auto, koupil jsem si trabanta na dluh, tak že pojedu trabantem. A pár dní před tím, než jsem měl odjet, tak jsem šel na koncert s jednou moc hezkou dámou a vůbec jsem nepil. Normálně je na koncertě, tak jako tady, šampaňské. Já jsem si nevzal ani skleničku, pil jsem jenom minerálku. Dovezl jsem ji domů a jedu domů a přede mnou jelo pořád taxi. Ale to taxi přede mnou furt jenom kličkovalo a taky se stalo, že byla zelená, která se měnila, on přede mnou zastavil a já jsem ho naťuknul. Ale naštěstí jsem byl poměrně dost známý v diplomatických kruzích, i v západních, protože jsem mluvil anglicky. Zastavili tam Belgičani, Němci a už si nepamatuju, kdo byl ten třetí. Takže viděli, že když jsem dýchal, tak že to bylo nulové. Ale trabant byl rozbitý. Měl jsem diplomatický pas, tak jsem se vydal do Prahy vlakem. Moje máma měla akorát padesátiny. V celém vagoně jsem byl sám, akorát tam byl kágébák, ten tam byl se mnou. Tak jsem šel do jídelního vozu, on za mnou a dal si jenom kafe. A tak jsem ho pohostil, pak jsme si dali pár vodeček a on říkal, že na mě má dávat pozor. A tak jsme jeli až na hranice, Čierna nad Tisou, potom odešel. Moc mě objímal a odjel. Já proti Rusákům celkem nic nemám, byli tam hodní lidi. Řada lidí z té banky – a i jiných – ke mně přišli a říkali: ‚My víme, že to je nespravedlivý.‘ Hodně jich bylo.“