Ondřej Fibich

* 1954

  • „Co se týče Charty, já jsem se potom k tomu dostal přes Zdeňka Urbánka. On totiž táta po pětačtyřicátém s ním vedl nějaké noviny, byli společně v redakci. Zdeněk Urbánek byl velký přítel Jiřího Ortena. Přes tohle mi Zdeněk zadůvěřoval. Já jsem mu potom z Jemnic vozil samizdaty. Vozil jsem mu petice a všechny tyhle věci zajímavým způsobem. Oni potom v Jemnicích mi už dali pokoj [StB], akorát byli asi dvakrát u mě doma. Ne že by mi dělali nějakou prohlídku, ale abych cítil, že mě furt sledují. Protože oni už mi nemohli nějak moc ublížit. Já jsem dělal v kravíně, vykládal jsem tam vagóny s chemickými hnojivy na tom venkově, takže jsem byl takový úplný nýmand. A ty věci, co jsem vydával, tak jsem se snažil dělat opatrně, aby to nikoho dalšího nepostihlo. Jezdili za mnou i přátelé, třeba Petr Pospíchal, vynikající disident z Brna, sem tam, ale jinak jsem tam byl opravdu osamělý. Za Urbánkem jsem jezdil do Střešovic s těmi věcmi tak, že kdysi dávno se vyráběly krosny, které měly trubkovou konstrukci. Do těch trubek já jsem to zasouval a pak jsem to zašpuntoval. Protože občas seděli [StB] před jeho dveřmi a legitimovali návštěvníky, prohlíželi je.“

  • „Vydávali jsme tam [v samizdatovém časopise na gymnáziu] zajímavé věci, které v té době nebyly běžné. Miloslav Topinka měl vydat sbírku Krysí hnízdo a můj spolužák, který byl shodou okolností synem ministra zdravotnictví, Jarda Prokopec... Občas po komunistických papaláších tyhlety samizdaty, tedy ne samizdaty, ty zakázané věci kolovaly. Oni si to četli pro zábavu, protože Krysí hnízdo znělo trošku dekadentně, takže kolovaly sloupcové obtahy. Takže z těch sloupcových obtahů, co nám Járinek přinesl, jsme prostě přepsali celou sbírku do toho čísla. Nebo kamarád uměl výborně anglicky – bigbíťák a pozdější basák skupiny Abraxas Michal Ditrich –, ten zase překládal hodně věcí anglické a americké provenience, takže jme tam měli i věci o hippies a texty Boba Dylana.“

  • „My jsme potom odešli na několik měsíců do emigrace ve Vídni, kde jsme prožili takové rozpaky, jestli tam zůstat, nebo se vrátit. A když jsme se vrátili, tak samozřejmě spadla klec a rodiče byli pár let bez práce. Dost těžko ji sháněli, takže jim neustále hrozil ten paragraf [o příživnictví], protože každý musel mít v občance razítko [potvrzení o práci]. Já jsem měl problém s tím, že jsem se nemohl dostat vůbec do žádného gymnázia. Nakonec to vyšlo zajímavým způsobem, protože tenkrát ve Vysočanech byl takový poslední pravicový revizionista ředitelem – než ho stačili vyměnit –, který tam v roce 1969 přijímal všecky ty problematické děti, které měly nějaký škraloup kvůli rodičům. Takže tam se mnou do školy chodili různí hráči bigbítu a děti emigrantů, jako například Martin Schulz, jehož tatínek v té době už hlásil ze Svobodné Evropy. Myslím si, že to byla vynikající parta, protože jsme tam drželi pohromadě tak, že jsme nedělali žádné kompromisy, což bylo tedy úžasné. A myslím si, že všichni ti lidé byli velice inspirativní a s některými se ještě samozřejmě stýkám až dodneška.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kašperské Hory, 16.07.2025

    (audio)
    délka: 01:19:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jsem komunistům vděčný, že jsem se mohl zabývat neviditelnými věcmi

Ondřej Fibich v roce 2025
Ondřej Fibich v roce 2025
zdroj: Post Bellum

Ondřej Fibich se narodil 27. ledna 1954 v rodině Jindřicha Fibicha – sociologa a politologa, který měl blízko k Alexandru Dubčekovi, a tak po srpnu 1968 raději přijal na několik měsíců místo na univerzitě ve Vídni. Rodina se nakonec rozhodla vrátit, ale rodiče nemohli sehnat práci, Ondřej Fibich se nemohl dostat na gymnázium. Nakonec byl přijat ve Vysočanech, kde studoval s dětmi dalších disidentů a emigrantů, vydával samizdatový časopis. Po gymnáziu pokračoval ve vydávání samizdatu, byl opakovaně vyslýchán a nucen k emigraci. Proto se rozhodl s manželkou uchýlit do malé vesnice Jemnice na jihu Čech, kde deset let pracoval v kravíně, vykládal vagóny s hnojivy. Dál se věnoval své básnické činnosti, vydávání samizdatu a šíření petic, například na podporu Václava Havla. Po roce 1989 si založil antikvariát, nadále se věnuje folkloristice, psaní a vydávání knih. Je držitelem osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu.