Jindřiška Fialová

„Začaly ty JZD, tak tatínek taky vstoupil do JZD, no jenže z toho zase vystoupil, protože ty mzdy byly neúnosný. To maminka vydělala třeba korunu za den, byla za den norma a za tu jednotku byla koruna. A rozhazovala třeba hnůj, to bylo těžký na poli dělat. Takže vlastně tatínek potom jako vystoupil, no ale zase ho jako donutili, že musí zpátky, protože lidi zase říkali, že když Tesárek vystoupil, tak vystoupíme taky, tak tím pádem se to zase dalo do kupy. No, a sem do Hodkovic přišli vlastně naši, pak se tam rušilo JZD v Jeřmanicích, zakládali tam státní statek. Oni už o ty síly tolik nestáli, tak tatínka chtěli vystěhovat až na hranice.“

„Přišel tam do jedný chaloupky takový malý, která byla u lesa, pán, který dělal, že je zraněnej. A ta paní, jmenovali se Weissovi, tak ho ošetřovala čtrnáct dní. Po čtrnácti dnech on teda odešel, ale okamžitě přišel hned ten den s gestapem, že tu rodinu chtěli jako sebrat. A ona říkala: ,Vždyť já jsem vás ošetřovala tady, vy jste byl tady nemocné u mě.’ ,No, když jste ošetřovala mě, tak jste určitě musela ošetřovat i partyzány.’ Protože tady jsou hluboký lesy u nás, takže ti partyzáni se sdružovali v těch lesích za války tam. No, samozřejmě, ona byla paní v jiným stavu, s tatínkem je sebrali a barák jim zapálili.“