Josef Feld

"My jsme byli v té chatě a Rusové začali odstřelovat lesy a začaly padat granáty kolem chaty. Tak jsme tam se třásli strachy, co máme dělat. Každou chvilku vybuchl nějaký granát v okolí. Měli jsme strach, když vletí granát do chaty, tak nás to všechny zabije. To byly takové největší obavy, co jsme měli. Okna byla zavřená dřevěnými okenicemi. Když tam ještě byla ta německá armáda, tak se tam zastavili nějací němečtí vojáci a donesli si slepici, abychom jim ji uvařili. To byli vojáci, kteří mluvili česky. Byli někde ze Slezska. Slezsko, to bylo takové nešťastné místo, které když Němci obsadili Sudety, tak Poláci obsadili Slezsko. A jak začala válka, tak to Slezsko obsadilo zase Německo, takže muži museli jít do wehrmachtu. Ti vojáci nám řekli: ,Počkejte, až přijdou Rusové, tak uvidíte, co to je za sebranku.´ My jsme si říkali, že to je propaganda, že to tak nebude."

"Ke konci války, v listopadu, byl americký nálet na Brno. Letadla se vracela z neúspěšného náletu v Německu, tak měla jako náhradní cíl brněnské nádraží. Bohužel to nehodili na brněnské nádraží, ale na ulici Na Ponávce, pod tou ulicí teče řeka Ponávka, dnes je to Příkop. Celá babiččina firma byla zničená. Na tu firmu padly tři bomby celkem, všechno bylo zničeno. Já jsem byl v krytu pod tím domem. Chodil jsem do měšťanky na Cejl. Když měl být nálet, to vždycky nejdříve byla příprava, houkali jenom dvakrát, tak jsme šli ze školy domů, a já jsem šel vždycky k babičce, protože z toho Cejlu to byl kousek. Když byl pak nálet, když houkal takový ten kvílivý tón, tak jsme celá rodina šli do krytu pod tím domem. No a tam jsme ten nálet přežili všichni, ale bylo prostě všechno zničeno."

"Já jsem nechodil do náboženství, ale potom přišel do té školy učit náboženství z husovického kostela páter Albín Kvita. Byl to takový mladý farář. Říkal: ,Co budeš sedět v šatně? Pojď dovnitř, klidně tady můžeš být.´ Dal mi ten katechismus, neznámkoval mě, ale do náboženství jsem chodil. Dokonce, přestože jsem nebyl pokřtěný, tak jsem v tom husovickém kostele ministroval. On byl takový velice kamarádský a v Husovicích velice oblíbený. Na jeho nedělní kázání kázání chodilo celé Černé Pole a Husovice. Byl velice oblíbený, za války měl takové posilující kázání. Prostě vynikající člověk."