Josef Feld

* 1933

  • "Najednou se objevil pod tou okenicí bodák a někdo tu okenici vylomil. Další zase vysadili vchodové dveře. Protože byly zamčené, tak je vysadili i s futry. Přišli tři Rusi, jeden důstojník se samopalem a dva takoví šikmoocí s puškami, Asiati. To byli první rudoarmějci, které jsme viděli. Velitel si tam nadávkoval patrony do samopalu, to byl takový bubínkový samopal, a říkal: ,Tady nemůžete zůstat, protože vy jste momentálně mezi frontami. Naše fronta je na konci Rozdrojovic. My jsme jenom taková rozvědka. Takže musíte odsud pryč. Teď je taková bojová přestávka, můžete bez obav přejít do vesnice.´ No, tak jsme si sbalili nejnutnější věci a šli jsme všichni do té vesnice. Celá vesnice byla úplně vylidněná. Šli jsme do největšího domu, který byl na náměstí naproti restauraci U Helánů. A tam zrovna bylo velitelství a byla tam také polní kuchyně Rusů. Tak jsme šli do takového klenutého sklepa toho domu. Tam jsme se umístili na slámě. Do kuchyně donesli brambory a museli jsme škrábat brambory. Oni nám pak dali taky nějaké jídlo uvařené."

  • "My jsme byli v té chatě a Rusové začali odstřelovat lesy a začaly padat granáty kolem chaty. Tak jsme tam se třásli strachy, co máme dělat. Každou chvilku vybuchl nějaký granát v okolí. Měli jsme strach, když vletí granát do chaty, tak nás to všechny zabije. To byly takové největší obavy, co jsme měli. Okna byla zavřená dřevěnými okenicemi. Když tam ještě byla ta německá armáda, tak se tam zastavili nějací němečtí vojáci a donesli si slepici, abychom jim ji uvařili. To byli vojáci, kteří mluvili česky. Byli někde ze Slezska. Slezsko, to bylo takové nešťastné místo, které když Němci obsadili Sudety, tak Poláci obsadili Slezsko. A jak začala válka, tak to Slezsko obsadilo zase Německo, takže muži museli jít do wehrmachtu. Ti vojáci nám řekli: ,Počkejte, až přijdou Rusové, tak uvidíte, co to je za sebranku.´ My jsme si říkali, že to je propaganda, že to tak nebude."

  • "Ke konci války, v listopadu, byl americký nálet na Brno. Letadla se vracela z neúspěšného náletu v Německu, tak měla jako náhradní cíl brněnské nádraží. Bohužel to nehodili na brněnské nádraží, ale na ulici Na Ponávce, pod tou ulicí teče řeka Ponávka, dnes je to Příkop. Celá babiččina firma byla zničená. Na tu firmu padly tři bomby celkem, všechno bylo zničeno. Já jsem byl v krytu pod tím domem. Chodil jsem do měšťanky na Cejl. Když měl být nálet, to vždycky nejdříve byla příprava, houkali jenom dvakrát, tak jsme šli ze školy domů, a já jsem šel vždycky k babičce, protože z toho Cejlu to byl kousek. Když byl pak nálet, když houkal takový ten kvílivý tón, tak jsme celá rodina šli do krytu pod tím domem. No a tam jsme ten nálet přežili všichni, ale bylo prostě všechno zničeno."

  • "Já jsem nechodil do náboženství, ale potom přišel do té školy učit náboženství z husovického kostela páter Albín Kvita. Byl to takový mladý farář. Říkal: ,Co budeš sedět v šatně? Pojď dovnitř, klidně tady můžeš být.´ Dal mi ten katechismus, neznámkoval mě, ale do náboženství jsem chodil. Dokonce, přestože jsem nebyl pokřtěný, tak jsem v tom husovickém kostele ministroval. On byl takový velice kamarádský a v Husovicích velice oblíbený. Na jeho nedělní kázání kázání chodilo celé Černé Pole a Husovice. Byl velice oblíbený, za války měl takové posilující kázání. Prostě vynikající člověk."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 23.01.2025

    (audio)
    délka: 01:37:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 2

    Brno, 14.04.2025

    (audio)
    délka: 42:26
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na babiččinu firmu padly tři bomby, všechno bylo zničeno

Josef Feld jako pětiletý, 1938
Josef Feld jako pětiletý, 1938
zdroj: archiv pamětníka

Josef Feld se narodil 21. ledna 1933 v Brně. Měl prý štěstí, že do bohaté rodiny. Babička Marie měla síť prádelen a čistíren, kde zaměstnávala celou rodinu. Otec Miloš měl dva bratry. Malý Josef byl nejstarší babiččin vnuk, proto ho vychovávala jako dědice firmy. Musel pomáhat od dětství. Babička o firmu přišla při bombardování Brna v listopadu 1944. Podařilo se jí vrátit do provozu, ale po válce byla znárodněna. Babička vybudovala na začátku války chatu v Rozdrojovicích, kam rodina jezdila na víkendy. Na konci války se tam chtěla schovat před boji o Brno, ale ocitla se prakticky v centru válečného dění, Kolem chaty se prohnali Němci i Sověti, a tak rodina utekla do vylidněných Rozdrojovic, načež zpět do Brna. V roce 1954 narukoval Josef Feld na vojnu. Uměl anglicky, proto se dostal k 55. radiovému praporu do Kralovic. Pracoval jako projektant v Keramoprojektu. Ačkoliv pracovně i soukromě cestoval po světě, nikdy ho prý Státní bezpečnost nekontaktovala. Po roce 1989 založil IT firmu, dvakrát se oženil. V roce 2025 žil s manželkou v Brně-Bohunicích.