Anna Fabiánová

„Po válce tu hospodu převzal nějaký pan Moravec. On byl takový partyzán. Vrátil se z války, tak měl všechna práva a hospoda byla zkonfiskovaná. Takže tu hospodu provozoval.“ – „Ten Moravec byl ze Svobody?“ – „Tak to víte, byli takoví, kteří potom souhlasili s režimem, jak bych řekla.“ – „Teď se ale bavíme o době hned po válce?“ – „Ano. On byl partyzán. Říkali mu partyzán. Myslím, že byl u partyzánů. Tak měl velká práva. Tak.“

„Jak začali Štěpánkovice bombardovat – letecky bombardovat –, spadly bomby a celý vrch domu byl rozbořený. Sypalo se to všechno dolů až do sklepa, kde jsme byli schovaní. Sutiny se sypaly po schodech. Byl tam s námi nějaký německý voják. A když to začalo, tak voják křičel: ,Všichni ven! Ven! Ven z toho sklepa!´ Tak jsme všichni museli ven. Pamatuji si, že jsme s dalšími dětmi vylézali po schodech ze sutin jako myši z díry. Kdo to dokázal, vylézal ze sklepa okénky. My jsme ale lezli po schodech zasypaných sutinami. Tak jsme vylézali.“