Toni Eckert

* 1936

  • "Jednou rukou jsme museli zamknout domovní dveře, klíč odevzdat a najednou jsme neměli nic. Na koňském povozu jsme byli s našimi padesátikilovými zavazadly odvezeni na letiště do sběrného lágru. O čtyři dny později transport odjel. Pevně jsme věřili a bylo nám to taky slíbeno, že pojedeme do americké zóny, ale bylo to jinak. Hranice s Bavorskem, americkou zónou, byla neprůjezdná, protože nemohli přijímat nové lidi. V Chebu jsme už věděli, že pojedeme k Rusům. Nejeli jsme směr Marktredwitz, ale směr Bad Brambach a Plauen. Tak jsme skončili v lágru v Bernburgu v Sasku – Anhaltsku. Zásobování bylo špatné, sociální zařízení bylo špatné, byla jen jedna latrína, která se kvůli infekcím pořád musela chlorovat. Rusové tam rabovali. Vloupali se do tábora a to málo, co lidem ještě zůstalo, částečně také ještě ukradli. Co pak nepotřebovali, rozházeli po polích. Jednou stáli u nás v baráku čtyři Rusové. Chtěli sůl od okurků. Někde jsme ukradli okurky, tak jsme ji měli. Matka tomu rozuměla, tak jim ho dala. Potom viděli mě, tak chtěli ještě osminkovou skleničku. Naplnili ji vodkou a nutili mě, ať to vypiju. Poprvé jsem se setkal s vodkou, bylo mi z toho zle. Nějak jsem to zvládl, ale dlouho potom jsem žádný šnaps nemohl ani vidět."

  • "A až jednou zemřu, tak se nechám zpopelnit a nějak to zařídím, aby můj popel byl rozptýlen v mé vlasti. Tak se vrátím domů. Mariánské Lázně jsou můj domov. Bavorsko je až ten druhý. Sice v Bavorsku žiji a s Bavory nemám problém, ale doma jsem v Mariánských Lázních. Dokud žil otec, tak až do jeho smrti v roce 1976 jsme spolu mluvili v našem dialektu. A co zemřela má žena, tak si povídám sám se sebou – zase v chebském nářečí."

  • "Americké tanky jsem viděl koncem dubna 1945. Jenom projeli k mlékárně, jižně od nádraží, pak se otočili. Dva, tři dny před koncem války pak vpochodovali. Jeden příklad (co si pamatuji: Tehdy jsem ministroval. Nacistická propaganda útočila i na děti. Při jedné velké církevní slavnosti, o Letnicích, jsme byli dva a dva ministranti na obou stranách. Jeden do mě strčil a řekl: ´Tajně se otoč, nepřátelé sedí vzadu v kostele.´ Byli tam dva Američani a jeden z nich byl černoch. Pro nás to byli, kvůli propagandě, nepřátelé. I když to už bylo pryč."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rehau, Německo, 14.07.2018

    (audio)
    délka: 01:25:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Odsunutí němečtí rodáci z Karlovarska vyprávějí
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Škoda, že se Československo nestalo druhým Švýcarskem

Toni Eckert, 2018
Toni Eckert, 2018
zdroj: PB

Toni Eckert se narodil roku 1936 v Ušovicích (dnes součást Mariánských Lázní), kde jeho rodiče provozovali hostinec s řeznictvím. Už jako malý kluk měl velký zájem o dění okolo sebe, neustále byl obklopen lidmi, jak sám říká, vzhledem k tomu, že brzy uměl jezdit na kole, jeho akční rádius byl ve srovnání s podobně starými chlapci mnohem větší. Barvitě si vzpomíná na válku, na dění v Mariánských Lázních v jejím průběhu i po ní. V červnu 1946 byla rodina vystěhována do Německa, nejprve do sovětské zóny. Protože se s tím rodiče však nesmířili, podnikli dlouhou odyseu, aby se po tříměsíčním putování nakonec dostali na jih Bavorska, které se stalo jejich novým domovem. Usadili se v městečku Mehring nedaleko Burghausenu. Po absolvování humanitního gymnázia Toni vystudoval stavebnictví na vysoké škole. Oženil se a se svou ženou má jednu dceru. Je velmi aktivní v mnoha oblastech života, sportuje, pracuje na zahradě, umělecky tvoří. O dění v Česku se aktivně zajímá.