Libuše Čihařová

* 1930

  • „Strávila jsem tam [v Římě] s nimi šest týdnů. Velice zajímavých, velice pracovně vypjatých. Bylo to ve velmi příznivém období pro nás, jaro 1968. Byla jsem tam na přelomu března a dubna. Neustále jsme sledovali, co se u nás děje. Překládali mi články z italských novin, já jsem jim vysvětlovala, jak to vypadá u nás ve skutečnosti. Třeba Gozzano – fotograf, měl přepychový ateliér v Římě – se mě zeptal, jestli by mohl mít takový ateliér u nás. Rychle jsem ho vyvedla z omylu. U nás by se určitě takový ateliér ani nevyskytl, protože na to by nebyly prostředky. Kdyby měl velké štěstí, mohl by v takovém ateliéru pracovat, ale určitě by ho nevlastnil. Když mě pak vezl na letiště, tak se ke mně naklonil a řekl: ´Komunisty už nevolím!´ Celá ta skupina byla orientovaná hodně, hodně doleva."

  • „Já jsem v tu dobu chodila s chlapcem, jmenoval se Ladislav Kuthan. Stalo se to – jsme v roce 1952 –, že rodina Kuthanů byla velice rozvětvená. Jednoho dne přijeli estébáci pro Ladislavova tatínka. Všechny Kuthany – muže zavřeli. Když zjistili, že je na invalidním křesle, tak o něj ztratili zájem. Ale naneštěstí byl Ladislav na víkend doma u rodičů. Místo tatínka vzali jeho a zatkli i jeho bratra, toho odvezli přímo z posluchárny Karlovy univerzity. Oba chlapci byli víc než rok ve vězení. Bylo to v souvislosti s procesem s Rudolfem Slánským. Jeden z Kuthanů se s ním znal.“

  • „U nás bydlel voják, nevím, jakou měl hodnost, byl neskutečně hodný a nešťastný z války, což nás překvapovalo. Když je odveleli [1942], tenkrát se bojovalo o Stalingrad, jeho jednotka tam byla odvelena. Ten nám doma tak strašně plakal, až nám ho bylo líto, přestože to byl německý voják, náš nepřítel.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 24.04.2025

    (audio)
    délka: 02:32:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Odpor nyní a 80 let po povstání
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Studio Bratři v triku byla vlastní republika

Libuše Čihařová, tenkrát ještě Řídká, při práci, 1953
Libuše Čihařová, tenkrát ještě Řídká, při práci, 1953
zdroj: archiv pamětnice

Libuše Čihařová, rozená Řídká, se narodila 2. srpna 1930 v Moravských Budějovicích jako jediné dítě v manželství Viléma Řídkého, disponenta továrny Jaro J. Rousek, a Emílie Řídké, rozené Piskáčkové. Rodina jezdila za kulturou do Vídně, doma sportovali. Předválečné napětí si Libuše uvědomila až v roce 1937 na pohřbu T. G. Masaryka. O rok později otec nastoupil v rámci mobilizace na pár dní vojenskou službu. Válku rodina přečkala bez úhony. Radost ze svobody netrvala dlouho, překazil ji komunistický puč v únoru 1948. V červnu téhož roku Libuše cvičila na XI. všesokolském sletu, kde zatkli několik jejích kamarádů. Na jaře 1951 pak Vilém Řídký dostal povolávací rozkaz k Pomocně technickým praporům (PTP). V září pamětnice nastoupila v Praze do Krátkého filmu, Studia Bratři v triku, kde byla výjimečná atmosféra a přátelské vztahy. O tři roky později se Libuše Řídká provdala za Miloše Čihaře, v roce 1956 se jim narodil syn Martin. Oba manželé nevstoupili do Komunistické strany Československa (KSČ). Okupaci v roce 1968 prožili ve Švýcarsku za mimořádné podpory místních lidí, domů se vrátili v říjnu 1968. Souhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy pamětnice nepodepsala. Během 30 let se v kresleném filmu podílela na stovkách filmů a v roce 1981 začala režírovat samostatně. Získala množství ocenění doma i v zahraničí. Změny po sametové revoluci uvítala s nadšením. Po rozpadu Krátkého filmu v roce 1991 se starala o nemocného manžela do jeho smrti v roce 1999. V roce 2001 přijala nabídku učit na FAMU animaci, kde působila 17 let a práce ji opět naplňovala. V roce 2018 získala Cenu za celoživotní přínos animovanému filmu. V roce 2025 byla ve skvělé kondici, žila v Praze, měla tři vnučky a pět pravnoučat. Natáčení vzpomínek bylo realizováno díky podpoře Mezinárodního Visegradského fondu.

The project is co-financed by the Governments of Czechia, Hungary, Poland and Slovakia through Visegrad Grants from the International Visegrad Fund. The mission of the Fund is to advance ideas for sustainable regional cooperation in Central Europe.

https://www.visegradfund.org/