Stanislav Buchta

* 1951

  • „Běžci jezdili do Vladivostoku a my jsme vystupovali v Kirovsku, protože tam byly skokanské můstky. Tam nás ale překvapilo, že chlapi stáli u takového stánku a pili vodku a na můstku a na sjezdovkách stály ženský v sukních a šlapaly můstek. Závod řídily ženský a chlapi chlastali vodku. (...) Cesta byla šílená. Ty tři dny, když jste se díval na tu krajinu a tam stál mužik u chatrče, vousatej, a pak dalšího půl dne jste neviděli nic. My jsme pili šampaňský a dělali jsme si z toho legraci, ale když jsme přijeli na hotel, tak bych to přirovnal tak, že ten hotel byl papundeklovej, okna zalepený izolační páskou. A když nachumelilo, tak vyjel tank s radlicí, žádná rolba, tanky tam prohrnovaly hlavní cestu. To byly zážitky! Na Rusko se těšili všichni kluci, kteří tam ještě nebyli, protože jsme jim vyprávěli neuvěřitelné věci.“

  • „Do Ruska jsme jezdili na konci sezony a bylo to cestování příjemné. Do Moskvy se letělo letadlem. Z Moskvy na Dálný východ, Kirovsk a Vladivostok, jsme jeli vlakem. Tři dny a tři noci vlakem a to jezdily všechny zahraniční výpravy pospolu. Bylo to ohromná legrace. Všichni měli dva kufry věcí, protože když jsme přijeli do Ruska, tak se na nás seběhli a všichni chtěli něco koupit. Takže závody nebyly až taková priorita, ale byl to takovej bazar bezvadnej. My jsme v Moskvě zase kupovali zlato. Překupníci jezdili s námi a nabízeli nám fotoaparáty a podobně.“

  • „Když jsme už přešli mezi juniory, v osmnácti letech, když jsem studoval na gymnáziu, tak už jsme se dostali na první závody do Rakouska a do Německa, kam jsme pak pravidelně jezdili na novoroční závody. A tam jsme si začali uvědomovat ten rozdíl a kde ta hranice mezi Západem a Východem je. To byl pro nás šok. Hlídali nás tam tajní, představovali se jako vedoucí družstva, a my je neznali. Ti nás hlídali, s kým se setkáváme, a podávali na nás informace, s kým jsme se stýkali. Bylo to nepříjemné do té doby, než jsme se dozvěděli, že nás hlídají. Když už jsme se potom později v těch juniorských letech dostali na ten Západ, tak ti emigranti se chodili dívat na nás sportovce z Československa a snažili se s námi bavit. Když nás někdo oslovil, tak jsme na to reagovali. No a večer přišel dotyčný pán a říkal: ‚Pánové, s těma osobama se jen pozdravte, ale žádný nějaký vybavování, jinak to nebude dobře.‘“

  • „Podle výsledků na mistrovství republiky, kde jsme sahali na medaile pravidelně, jsme se dostávali do výběru svazového, kdy posílali na družební závody do NDR nebo do Polska, a to jsme se poprvé jako čtrnáctiletí dostávali za hranice sportovat. Jezdilo se do NDR. Zaprvé jsme jim nerozuměli, protože mluvili úplně jinak než rusky, že. Tak jsme radši kamarádili s klukama z Polska. To zas ale byli kluci, kteří kšeftovali, a my jsme byli takoví slušňáci proti nim. Vždycky u toho ale byla velká legrace.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Nové Město na Moravě, 07.05.2025

    (audio)
    délka: 56:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kdo měl odvahu, jezdil první

Stanislav Buchta na startu v Novém Městě na Moravě v areálu Ski hotelu
Stanislav Buchta na startu v Novém Městě na Moravě v areálu Ski hotelu
zdroj: archivy pamětníka

Stanislav Buchta se narodil v Novém Městě na Moravě 28. června 1951. Jeho otec Stanislav byl číšník v novoměstském hotelu Musil a pocházel z obce Daňkovice, matka Olga Elisová se narodila v Rovečném, poblíž Vírské přehrady, a pracovala v pojišťovně. Stanislav Buchta byl profesionální sportovec, reprezentant, který zažil prostředí vrcholového sportu v šedesátých a sedmdesátých letech. Během své kariéry několikrát navštívil Sovětský svaz, ale také země na západ od železné opony. Na Západě jej hlídali tajní agenti, v Sovětském svazu byl svědkem chudoby a nedostatku. Svoji kariéru ukončil v roce 1978 a následně pracoval jako horník v uranových dolech v Dolní Rožínce. Po sametové revoluci nastoupil do novoměstského sportovního klubu, kde měl na starosti úpravu lyžařských tratí. Podílel se tak na přípravě vrcholových závodů, jako jsou světové poháry nebo mistrovství světa. V roce 2025 byl Stanislav Buchta v důchodu a žil v Novém Městě na Moravě.